Unikátní památka, která překlenuje tři století

Podle některých informací to není jen nejstarší provozovaný kolotoč u nás, ale zřejmě i v Evropě a možná i na světě…
To je složitá otázka. Nicméně je zřejmé, že s vysokou pravděpodobností je rozhodně jedním z nejstarších podlahových kolotočů na světě, který se dochoval. Na Letné stojí od roku 1896, ale už předtím fungoval dva roky v jiné pražské části, na tehdejších Královských Vinohradech. Ovšem osobně si myslím, že není ani tak podstatné, jestli je tím opravdu nej- nebo druhým či třetím nejstarším, důležité je, že se ho povedlo zachránit a zprovoznit a že opět žije.
Zajímavé je, že se dochoval tak dlouho i v poměrně dramatické historii, přičemž i v éře komunismu byl vždy v soukromém majetku, což je docela rarita. Rodina paní Kořánové, v jejímž majetku byl, si ho sice udržela, ale bohužel neměli prostředky na jeho opravy, což se podepsalo na jeho stavu. Byl udržován úsilím několika důchodkyň a jejich finanční možnosti nedovolovaly potřebnou údržbu. Až koncem 90. let se podařilo dostat dotaci na opravu střechy, která kolotoč v podstatě zachránila, bez ní by skončil asi opravdu špatně. Na střechu, do té doby kryté jen térovým papírem, pod který zatékalo, se tak mohl vrátit plech podle původní dokumentace.
V roce 2004 ho za 1,5 milionu Kč odkoupilo Národní technické muzeum (NTM) a kolotoč se stal sbírkovým předmětem s inventárním číslem 64865 jako součást oddělení historie dopravy, které se po sloučení stalo Muzeem dopravy. A i když sbíráme kočáry a různé dopravní prostředky, s kolotočem jsme měli nové starosti, pro nás do té doby neznámé – například řešit koňské kůže, postroje apod.
Původně byl kolotoč zábavním prostředkem pro dospělé, takže se nepočítalo s dětmi, byly tam pouze koně a lavice. Asi ve 30. letech ho tehdejší majitel doplnil o dvě čtyřmístná dřevěná autíčka pro děti. Později přibyla ještě autíčka plechová, a dokonce i šlapací Moskvič. Při rekonstrukci jsme chtěli dosáhnout stavu co nejlepšího, bohužel autíčka byla ve velmi špatné kondici, takže jsme se nakonec rozhodli je nahradit replikami dobových šlapacích autíček z 30. let, které pro nás vyrobila zlínská firma Czech Pedal Car. A dali si na tom opravdu záležet, byla na nich spousta ruční práce.
Dnes kolotoč pohání elektromotor, ale v počátcích byl uváděn do pohybu jen silou obíhajícího sluhy, který ho prostě musel tlačit. Současný pohon nám poskytla firma ABB, takže podstatná část té zvenčí neviditelné části kolotoče je nejmodernější technika na výši doby, včetně zabezpečení a nové elektroinstalace.

Do jaké míry je kolotoč původní?
Co šlo, se zrestaurovalo. Koně jsme se snažili zachovat v co nejpůvodnějším stavu, tj. co nejvíce původní hmoty znovu použít. Byly to především dřevěné vyřezávané části a nosná konstrukce ze dřeva. Původních sedel a uzdění se dochovalo více, ale vše jsme uložili v depozitáři a nechali vyrobit nové, aby to sneslo dlouhodobé provozování. Jednoho nejzachovalejšího koně jsme zrestaurovali s tím, že si zachoval původní potah. Je uložen v depozitáři pro potřeby různých výstav.
U většiny koní se podařilo zjistit a zachovat původní jména, jen asi ve dvou případech se jména nedochovala, proto jsme vymysleli nová. Koně dostali i nově vyrobená kožená sedla, ke kterým se ovšem musely doplnit bezpečnostní prvky vyžadované současnými předpisy, protože koncem 19. století nebyly nároky na provozní bezpečnost tak přísné. Například jsme pro větší bezpečnost doplnili gumový kryt spáry, aby se nestalo, že do ní dítě strčí nohu, na třmenech koní jsou řemeny k připoutání dítěte, aby z koně nespadlo. Bylo a je s tím spojeno pár technických problémů, které se daří řešit.
Altán kolotoče sám o sobě, což je původní novorenesanční pavilon s pravidelným dvanáctiúhelníkovým půdorysem o rozpětí 12 m, je dřevěná konstrukce z 19. století 120 let stará. Dva roky restaurování bylo daleko náročnější, než kdybychom to postavili znova. Dřevo neustále pracuje a ještě nějaký čas potrvá, až vyzraje do relativně stabilní fáze. Problematické bylo i ustavení pohybové točny a ochozu, protože mezera mezi nimi musí být minimální, spára se mění podle toho, jak to celé pracuje.

Takže jste dostali za úkol historickou záležitost adaptovat na moderní předpisy a normy?
Někdo by mohl říci, že jsme se pokoušeli o kvadraturu kruhu, protože to jsou vlastně světy, které se vůbec nepotkávají, ale u nás se v tom kolotoči nějak protnout musely. Na jedné straně je to historická, kulturní památka, kde bychom měli podle památkářů zachovat maximální původní stav, o což jsme se samozřejmě snažili. Třeba když se podíváte na točnu, stará tmavá prkna jsou původní, světlé dřevo je to nové. Chtěli jsme maximálně zachovat historickou památku v autentickém stavu, jak to jen šlo. Ale zároveň musíme vyhovět předpisům, abychom sem mohli pouštět lidi, zejména děti. Takže vyvážit vše, abychom vyhověli požadavkům památkářů i bezpečnostním předpisům, bylo docela složité.
Měli jsme diskuzi, jak moc vracet kolotoč do stavu, v jakém jsme ho získali, například, jestli umístit i původní naivní obrazy, které namalovali bývalí majitelé. Osobně jsem si myslel, že to není dobrý nápad, ale velmi mě překvapila pozitivní reakce návštěvníků. Vzpomínali na ty obrázky, jak si je pamatují jako děti, že se třeba báli černokněžníka, a měli z nich radost. Kolotoč je svého druhu zdejší kolorit a část místní historie, které ovlivnila několik generací. Patří na Letnou a je úžasné, když posloucháme návštěvníky a jejich vzpomínky.

Co Vám z problémů, které se při renovaci vyskytly, nejvíce utkvělo v paměti?
Z mého pohledu paradoxně třeba malý klíček od orchestrionu. Shodou okolností byl bohužel jen jediný a kolegům zapadl do stroje, takže jsme kvůli tomu museli otevřít celý orchestrion. Není to původní stroj, ten se ztratil v historii už dříve, ale povedlo se nám získat jiný s názvem Atlantic, který funguje bezvadně. Sice to dělá dost velký rámus, ale tenhle typ muzikální produkce prostě ke kolotočům patří. Obsluha musí do něj házet dvoukoruny a točit klikou, ale pro každý případ je v záloze i zvukový doprovod z MP3, kdyby orchestrion přestal fungovat.
Další potíže byly spíše menšího rázu, třeba utržený třmen na koňském postroji, ale jednoduché nebylo ani získat pravé kůže na potažení figur koní. Ty se podařilo nakonec získat z Francie, protože u nás se na jatkách koně této velikosti příliš nevyskytují.
Kolotoč je v provozu zatím krátkou dobu, takže některé věci pořád ještě ladíme, ale funguje a těší se slušnému zájmu veřejnosti. Řešíme jen drobné problémy, obvykle mechanické záležitosti, například je potřeba dolaďovat pohon, točna je poháněná elektromotorem přes třecí váleček, takže ladíme správné napětí pružiny, která přitlačuje váleček k pohonu. Také kovové roletové žaluzie si ne vždy rozumí s dřevěnou konstrukcí kolotoče, která pořád pracuje. Větší technické obtíže však zatím nebyly a na nějaký zcela zásadní problém jsme naštěstí nenarazili.

Co dokumentace, nebyla problémem?
Je jí naštěstí poměrně dost, i když samozřejmě nemáme všechno. Máme ale třeba i původní stavební povolení a nějaké výkresy z archivu odboru výstavby Obvodního úřadu pro Prahu 7, sbírali jsme i záběry z filmů, kde je kolotoč zachycen, ať už jde o hrané filmy nebo dokumentární snímek z 60. let. Před časem jsme získali studentský film o kolotoči a jeho provozovatelích. Takže bylo z čeho vycházet, důležité potřebné podklady jsme k dispozici měli. Ale sbíráme je pořád.
Problémy tak byly spíše úředního rázu – NTM je státní instituce, všechno se musí vysoutěžit v tendru na veřejné zakázky, musí proběhnout zdlouhavé nabídkové řízení, prostředky jsou přísně limitované a pevně dané, nemáme možnost operativních zásahů, které si může vyžádat neočekávaná situace. Třeba když se zjistilo, že dřevěná konstrukce pavilonu je v mnohem horším stavu, než se zdálo původně, protože trámy byly vyhnilé zevnitř, což se objevilo, až se začalo s jejími opravami. Takže stavební firma, která zakázku získala, ji za těchto podmínek vzdala, jelikož by pro ni byla prodělečná, vzhledem k tomu, že jsme cenu nemohli navýšit. Muselo se tak začít zase od začátku. Naštěstí se podařilo získat firmu Jiřího Kmoška z Litomyšle, který se tohoto úkolu zhostil opravdu skvěle a s citem.

Kdy vůbec dozrála myšlenka učinit z muzejního exponátu opět živou záležitost a kolotoč zprovoznit?
Myslím, že ta idea ani nikdy jiná nebyla. Je to kolotoč a veřejnost očekávala, že bude funkční. Kdybychom ho chtěli jen jako muzejní exponát, asi by nebyla potřeba náročná rekonstrukce koní. Technika tu naštěstí tak složitá není – v podstatě jde o dvě ložiska, elektromotor a ovládání. Takže, aby to fungovalo, je vlastně menší problém, než aby to fungovalo bezpečně, podle soudobých předpisů. Proto také kolotoč neprovozujeme jako atrakci veřejné zábavy, ale pořádáme provozní prezentace, předvádíme ho v činnosti. Cirkusy a varieté pro pobočku NTM sehnaly pana Janečka, specialistu, který se tím zabývá. Pro ně je to věc prestiže, protože kolotoč patřil k počátku jejich řemesla a přistupují k tomu s patřičnou úctou a profesionalitou.

Jaké má muzeum s kolotočem plány do budoucna?
Ve sbírkách NTM máme některé předměty v provozuschopném stavu – provozujeme a předvádíme určité motocykly, automobily i železniční vozidla, protože provozní prezentace sbírkového předmětu přináší zcela jiný zážitek a informace než statické exponáty. Jako příklad uvedu úžasný dlouhý motocykl Böhmerland nebo vůz Aero 50, s nímž jezdíme závod 1000 mil československých. Tak do této skupiny patří i kolotoč, který chceme, aby žil a přinášel radost. Samozřejmě mohl by tu být pod skleněným krytem a jen na koukání, ale nebylo by to prostě ono. Budeme se snažit ho udržovat ve funkční podobě, co nejdéle to bude možné, aby to bylo bezpečné a veřejnost si ho mohla užít, protože to je opravdu zážitek, jaký jinde zažít nelze.  

A kdy si ho tedy mohou prožít?
O víkendech, přesněji řečeno od pátku do neděle a ve svátky. Původní dobu, která se kryla s otevírací dobou muzea, jsme přizpůsobili zájmu – lidé jsou zvyklí chodit spíše během dne a později do večera, takže kolotoč nyní funguje od 10 hodin dopoledne do 19 hodin večer. O vstupném jsme dlouho debatovali, nakonec nám vyšla jako rozumný kompromis částka 80 Kč. Což je cena, která by měla umožnit dostupnost co největšímu okruhu lidí. Je nižší než částky inkasované u mnoha současných zábavních atrakcí, přičemž v tomto případě jde navíc skutečně o raritní záležitost na historické atrakci, které je jediná svého druhu. Rodičům dáváme možnost u dítěte na točně zůstat a dohlédnout na něj osobně. Na bezpečnost ovšem dohlížejí i tři naši lidé, jejichž úkolem je v případě jakékoli rizikové situace využít jedno z nouzových tlačítek a kolotoč bezpečně zastavit.

Máte přehled, kolik lidí se už na kolotoči od jeho znovuzprovoznění svezlo?
Už během prvních týdnů to bylo zhruba 6 tisíc lidí, kolotoč jel prakticky nonstop. Za den svezl na 600 lidí. Nyní sice nedosahuje této extrémní rekordní návštěvnosti, ale zájem stále trvá, rozhodně si nemůžeme stěžovat, že by lidé nechodili. Mají z toho radost a jsou to často dojemné okamžiky, když vidíte starší lidi, kteří vzpomínají, jak na kolotoči jako děti jezdili. Pamatují si i jména svých oblíbených koní. Kupodivu i dnešní mládež, generace, která už vyrostla na moderních technologiích, to baví. A i když to není interaktivní záležitost, tyto děti si kolotoč užívají.

Josef Vališka
Foto: Archiv TMP

Publikováno: 12. 9. 2022 | Počet zobrazení: 415 82