Vědět, kde jsou „naši“

Proč je důležité, aby vojáci byli těmito systémy vybaveni, a jaké technologie využívají?
Dříve byly k dispozici jen základní přístroje, fungující na určitý systém blikání (pattern), ale protože ještě nebyla zvládnutá synchronizace těchto přístrojů, tedy lidí operujících na zemi, viděli piloti letecké podpory jen záblesky, což indikovalo střelbu. Kvůli nedostatečnému označení pozic vlastních vojsk tak bohužel docházelo i k útoku třeba na jednotky spojence.
V současnosti je požadovaným minimem, aby vojska fungovala v infračerveném spektru. Tuto možnost vidění si dnes ale zabezpečí také nepřítel, takže se technologie přesouvá do dalších spekter, jako je termo nebo SWIR (Short Wave Infra Red) paprsek, tedy krátkovlnné frekvence v infračerveném pásmu. Pro nepřítele je detekovat SWIR prakticky nemožné. Moderní armády se tak snaží přesunout od infračerveného paprsku na termo technologii, případně kombinaci infra-termo nebo termo-SWIR.
Důležité je, že moderní přístroje už mají schopnost synchronizace a dá se do nich nahrát různý software. Každou skupinu lze označit jinou konfigurací a velitel pak rozezná svou skupinu a dokáže ji koordinovat. U některých přístrojů je možná i synchronizace v poli, kdy se dokáží během pár sekund sesouladit, takže vyžádaná letecká podpora vidí synchronní signál ve stejném čase z mnoha míst.
Například bojové majáky, tzv. beacony, které nabízíme od společnosti Steiner e-optics, jsou nejrozšířenější, poprvé byly nasazeny v roce 2010 v Afghanistánu. Od té doby se rapidně snížil počet obětí spojenecké palby. Zařízení se může dát na přilbu nebo na vestu. Na přilby se nejčastěji používá verze MCID, pak Star beacon. Nabízí se i možnost kombinace různých spekter, ať už fungují na infra, termo nebo kombinaci infra/termo či infra a SWIR.
Každé spektrum pracuje v jiné vlnové délce a v momentu, kdy se do ní přístroj přepne, předchozí spektrum „oslepne“. Každé spektrum má svoje specifika. Třeba kombinace nočního infra a termo vidění funguje tak, že infra spektrum zpracovává zbytkové světlo, termální tepelnou stopu. V situaci, kdy do hry vstoupí déšť nebo kouř, infra není schopné zpracovat obraz, ale nahradí ho termo. Ovšem termo i infra nejsou účinné, když bude objekt schovaný v autě nebo za zavřeným oknem. Není tak možné detekovat tepelnou stopu ani vidět přes clonu skrz vozidlo. Tehdy nastupuje poslední novinka: SWIR, která dokáže prohlédnout obě dvě spektra i přes sklo.
Dnes je infra i termo už komerční (pořizují si jej třeba myslivci), ale SWIR spadá do vojenské, komerčně nedostupné technologie. Pokud jde o vojenský materiál, tak musíme vždy dodávat certifikát koncového uživatele (end user cerificate), takže se přesně ví, kam přístroje jdou. Do civilního sektoru nedodáváme, zájemce odkazujeme na různé obchody, kde mohou získat alternativní řešení.

Jak dlouho vydrží baterie?
To záleží na tom, kolik spekter bude aktivováno. Například v termo pásmu se viditelnost zvyšuje v řádech kilometrů, nicméně spotřeba baterií je daleko větší. Infra zase nesebere tolik energie, ale má omezenější dosah. Takže čím více senzorů si zapnu, tím výdrž baterií rapidně klesá.
Když např. poběží jen infra, vydrží baterie (buď CR 123 nebo tužkové AA články) zhruba ca 8–16 hodin. Pokud spustíme všechna spektra, výdrž se sníží na polovinu. Je možné ale připojit bateriovou sadu, a výdrž bude 16–18 hodin, takže vystačí na celou noc. Je nepsaným pravidlem, že po každé operaci se baterie vymění, aby bylo zařízení připraveno.

A dosah? U některých přístrojů je udáváno až 15 km, což je opravdu hodně…
Záleží na typu čidla, třeba u infra na 15 km určitě neuvidíte. Pro termo operující ve spektru 8–12 mikrometrů, kde je ovšem potřeba přístroj schopný detekce tohoto rozsahu, může být těch 15 km reálných. To se využívá třeba na označování polních letišť nebo shozových míst, kde jsou umístěny tzv. airfield beacons (letištní naváděcí majáky). Ty lze ovládat dálkově a v případě přiblížení i z letounu, když nalétává do zóny viditelnosti na zhruba 10–15 km. Po shození výsadku, zásob apod. se systém vypne dálkově a na místě zůstanou jen čidla, která pak operující skupina sebere. Místo ohňů, které se kdysi používaly k vyznačení potřebné lokality, se jen do trávy zapíchne pár senzorů, které nejsou vidět. Vše funguje v infraspektru, takže pouhým okem nepřítel není schopen nic detekovat.

Mohla by taková zařízení najít uplatnění i u speciálních policejních složek?
Samozřejmě, všude, kde je požadována schopnost rozeznat vlastní lidi. Běžná policie to nepotřebuje, zásahové policejní jednotky ano. Účastníme se jejich cvičení, včetně mezinárodních, a víme, že bohužel mají omezený rozpočet, takže označení svých vlastních lidí řeší často tou nejlevnější variantou, což jsou chemická světla (cyalume), u kterých dojde chemickou reakcí buďto k viditelnému spektru, nebo možnosti zviditelnění v infraspektru. Nicméně na rozdíl od majáků vydrží jen 4–6 hodin. Nedávno dostali do výbavy díky úsilí velitele české zásahové jednotky noční vidění třetí generace, což je po 10 letech velký krok dopředu.
Ano, tyto nové multispektrální majáky jsou drahé, ale to nejdražší je vždy člověk, do kterého se investuje čas, finance i úsilí. Trvá totiž řadu let, než se dostane na určitou úroveň, a riskovat ho jen kvůli úspoře pár korun?

Aktuálně je nejmodernější technologie SWIR, rýsuje se už něco za ní?
Zatím ne. Systém infra je tu s námi mnoho (první IR byly již v roce 1939) let a nějakou dobu trvalo, než se prosadil, termo nějakých 10 let a poslední tři roky nastupuje SWIR. Takže, když to bereme po dekádách, máme před sebou ještě asi 7 let, než se přejde na nějaké nové pásmo, resp. technologii. Možná přijde nějaký nový  princip senzorů, těžko říci.
Navíc každá nová technologie měla své porodní bolesti. Třeba infra přístroje byly neuvěřitelně těžké, vážily až 1,5 kg (v posledních 30 letech, v roce 1939 to samozřejmě bylo mnohem více), což ve srovnání se současnou generací, která má 375 g, je obrovský skok. A to už vůbec nehovořím o obrazu, který tehdy sice umožnil vidět v noci, byl ale hodně zrnitý, detekce v lese nebo zahuštěném prostoru byla téměř nečitelná a na výběr byl jen zelený fosfor. Dnes je i bílý a schopnost zesílení zbytkového světla vzrostla na více než dvojnásobek, což už je opravdu veliký rozdíl.
Výrobců je samozřejmě více, aktuálně spolupracujeme s těmi, kteří hrají prim na trhu, jako je americká firma Steiner e-optics nebo kanadská Adventure Lights. Výrobci této techniky se v podstatě vždy vzájemně dohánějí. Například Kanaďané mají už přístroje páté generace, došlo až do hybridní verze, na SWIR spektrum. To se ale odráží v ceně. Špičkové hybridní zařízení stojí třeba 5500 dolarů. Rozdíl mezi nejjednodušším a nejlepším je masivní a dá se pořídit cokoliv, záleží vždy na rozpočtu a obhajitelnosti samotného přístroje.

Předpokládám správně, že se zkušenosti z reálného nasazení neustále vyhodnocují a pak zapracovávají do zlepšování?
Samozřejmě. Všichni se dnes snaží miniaturizovat. Zrovna bojové majáky – je možné je dát kamkoli, ale nejlépe budou vždy vidět na vrcholu přilby, ať už jsem ve vysoké trávě nebo v terénu. Ale samotná přilba má nějakou váhu, obvykle je na ní i dost dalších věcí, jako noční vidění, záznamové zařízení, sluchátka pro komunikaci... Takže na jedné straně se snižují váhy přileb, na druhé straně se na ně nahazují další věci. Snaha výrobců přileb je snižovat jejich hmotnost, přitom ale zachovat balistickou ochranu. Vesměs všechno vychází z požadavků operátorů, kteří jsou na zemi.

Co když zařízení padne do nesprávných rukou, jak jsme byli nedávno svědky v Afghanistánu, lze ho vyřadit ho z provozu, aby nemohlo dále sloužit?
Nejlepší je zlikvidovat vše fyzicky. Nicméně Talibán si pomohl jen dočasně, protože šlo o moderní přístroje nočního vidění, tak jim dlouho nevydrží. Neumí se o ně postarat, nemají k dispozici potřebný servis. Kvůli drsnému prostředí potřebují tyto přístroje určitou péči. Ty lepší se musí třeba dusíkovat, aby se do nich nedostal prach a vlhkost, což má za následek zmlžené nebo zúžené vidění a postupně se snižuje životnost zesilovačů jasu až na nulu. Zesilovač jasu funguje na bázi přenosu elektronu a zrychlování jejich pohybu, takže prostředí, ve kterém pracuje, musí být absolutně čisté. Proto se v určitých intervalech (ca 180 dní) musí do zařízení vhánět dusík, aby případnou vlhkost a prach vytlačil. Vlastně jde o přetlakovaný prostor, který bez řádného servisu odejde.

Kde Glomex hlavně operuje?
Naší doménou dřív bývala Střední Evropa, plus něco na sever i na jih. Dnes patříme do konsorcia a Glomex MS je jen jedna část. Nejzazší zákazník je momentálně v Kazachstánu, ale naše sesterská firma, která zabezpečuje i státy mimo NATO a EU, pracuje například i v Africe.     
Zajišťujeme nejen dodávky, ale i poprodejní servis, dokonce i výcvik, pokud je požadavek. Co se týká zmíněných pravidelných kontrol, disponujeme moderní laboratoří, kde se přístroje čistí, dusíkují,kalibrují a provádí se na nich záruční i pozáruční servis. Nabízíme prostě v tomto ohledu služby od A až po Z.

Josef Vališka
Foto: Steiner, Petr Kostolník

Publikováno: 26. 10. 2021 | Počet zobrazení: 731 163