Zavádění infrastruktury pro alternativní paliva

Pokud jde o zavádění vozidel a infrastruktury v rámci jednotlivých druhů dopravy a mezi nimi, probíhal vývoj trhů s různými alternativními palivy od přijetí směrnice v roce 2014 odlišně (viz tabulka).

Aktuální stav
Jak ukazuje vývojová tabulka, v porovnání se situací v době přijetí směrnice (2014) trh s elektrickými vozidly výrazně vyspěl, zejména pokud jde o lehká elektrická vozidla (jak bateriová, tak plug-in hybridní) a autobusy. Zejména elektromobily zaznamenaly v období 2010–2020 rychlý nárůst z hlediska celkového počtu registrací vozidel a zvýšení počtu dostupných modelů. Ve 3. čtvrtletí roku 2020 se jejich podíl na veškerém prodeji automobilů zvýšil na 9,9 % v porovnání s 3 % v předchozím roce. I když je podíl na celkovém množství automobilů stále nízký, Komise očekává další zrychlení zavádění těchto vozidel, a to i v souvislosti s požadavky norem pro emise CO2 u lehkých vozidel a s tlakem na dodržování právních předpisů o kvalitě ovzduší.
U nákladních vozidel byl vývoj mnohem pomalejší. Nákladní automobily nyní začínají vstupovat na trh distribuční nákladní dopravy a výrobci ohlásili, že v nadcházejících letech přijdou na trh nové modely (včetně modelů s delšími dojezdy). Další zavádění na trh v tomto segmentu se očekává do roku 2025, a to také s ohledem na potřebu dodržovat zákonné požadavky výkonnostních norem pro emise CO2 u těžkých nákladních vozidel.
Vývoj trhu vozidel s vodíkovými palivovými články zaznamenal rovněž výrazné tempo růstu, nicméně míra jejich registrace zůstává velmi nízká, zvláště s ohledem na pomalý vývoj v dostupnosti modelů lehkých vozidel s palivovými články (v roce 2020 byly v EU nabízeny pouze čtyři modely automobilů s palivovými články, a to ani ne ve všech členských státech). Evropští výrobci původních zařízení (OEM) rovněž neoznámili žádné významné investice do automobilů a dodávek s vodíkovými palivovými články. Nicméně po zavedení nových emisních standardů pro CO2 začínají nyní výrobci původních zařízení výrazně investovat do řešení nákladních vozidel s vodíkovými palivovými články s ohledem na jejich sériovou výrobu pro dálkovou přepravu po roce 2025.
Rozvoj trhu s vozidly na zemní plyn se liší podle jednotlivých segmentů. Technologie pro vozidla na zemní plyn a jejich součásti je plně vyspělá jak v případě stlačeného zemního plynu (CNG), tak v případě zkapalněného zemního plynu (LNG) fosilního i biologického původu. Vozový park osobních automobilů činil v roce 2020 přibližně 1,2 milionu vozů. Modely vozidel se v EU prodávají ve všech segmentech. Počet značek dodávajících vozidla na CNG se však v posledních letech snížil. Nákladní automobily na zemní plyn vykazují stabilnější růst, zejména v segmentu LNG.
Pokud jde o vozový park na LPG, před rokem 2014 čítal přibližně 7 milionů vozidel, ale od té doby se využívání těchto vozidel snižovalo. Tři čtvrtiny z nich byly zaregistrovány v pouhých dvou členských státech, čili přetrvává silná zeměpisná koncentrace těchto vozidel.
Obnovitelná kapalná paliva a syntetická paliva – včetně e-paliv mohou být distribuována prostřednictvím stávající infrastruktury a použita ve standardních vozidlech. Infrastruktura pro biopaliva (e85) určená k použití v dvoupalivových (dual fuel) vozidlech existuje pouze v několika členských státech a jejich registrace zůstává na velmi nízké úrovni. Ukazuje se, že s ohledem na dostupnost vstupních surovin, efektivitu výrobního procesu a celkové náklady – jak u biopaliv, tak u syntetických paliv – bude použití biopaliv sloužit zejména těm druhům dopravy, které je těžší dekarbonizovat (letecká, vodní).
A konečně, pokud jde o vodní dopravu, zavádění biopaliv, alternativních paliv a pobřežních systémů pro dodávky elektřiny (Onshore Power Supply, OPS) je pro lodě kotvící v přístavu omezené. V roce 2019 bylo celosvětově zadáno celkem přibližně 300 zakázek na stavbu lodí na LNG. Množství elektrických plavidel (včetně hybridních) v provozu na celém světě je podobně nízké (v roce 2019 bylo v provozu 160 lodí a dalších 104 lodí bylo ve výstavbě).
Pokud jde o používání alternativních paliv v železniční dopravě, elektrifikováno je přibližně 60 % sítě obsluhující 80 % celkového objemu provozu. Nedávno byly zahájeny první objednávky vlaků na vodíkové palivové články. Pokud jde o využívání alternativních paliv v letecké dopravě, lze biopaliva a e-paliva již dnes mísit s petrolejem. Využití kapalných biopaliv, která tvoří 0,05 % energetické spotřeby v letecké dopravě, je však stále okrajové. Výrobci letadel také začali investovat do vývoje elektrických, hybridních a vodíkových letadel.

Vývoj do budoucna
Dle hodnocení Komise měla směrnice pozitivní dopad na zavádění vozidel na alternativní paliva a jejich infrastruktury. Rovněž se však ukázaly nedostatky současné politiky: neexistuje podrobná a závazná metodika pro cíle a opatření a rovněž ambice mezi členskými státy se značně liší. Například podíl předpokládaný členskými státy pro elektromobily na celkovém vozovém parku pro rok 2030 se pohybuje mezi méně než 1 % a více než 40 %.
Dále neexistuje žádná komplexní a úplná síť infrastruktury pro alternativní paliva v Unii. Například pokud jde o dobíjení elektřiny, nemají rozsáhlé části hlavní sítě TEN-T nainstalovány dobíjecí stanice každých 60 km, jak je doporučeno. Je proto nepravděpodobné, že by se za současného legislativního rámce v následujících letech v Evropě vytvořila potřebná síť. To samé platí v případě infrastruktury pro jiná alternativní paliva, zejména v oblasti vodní dopravy.
Komise proto navrhla snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s předchozím cílem v podobě snížení o 40 %. To má dopad na zavádění alternativních paliv, vozidel a infrastruktury. K dosažení těchto cílů je dle Komise třeba výrazně zrychlit zavádění vozidel s nulovými emisemi a související infrastruktury. To se netýká pouze silniční dopravy, ale rovněž dalších druhů dopravy, jako je vodní doprava a letectví, a také je třeba urychlit zavádění udržitelných alternativních paliv a dodávek elektřiny pro lodě kotvící v přístavu a letadla stojící na zemi.
Kromě toho dle Komise vyvstaly nové potřeby technických specifikací podle směrnice, zejména pokud jde o interoperabilitu a transparentní výměnu informací v rámci ekosystému nabíjení elektrických vozidel. Nezbytné jsou normy pro dobíjení těžkých vozidel a plnění kapalného vodíku. Kromě toho bude námořní doprava a vnitrozemská plavba těžit z dalších obecných technických specifikací, které usnadní a posílí vstup alternativních paliv na trh, zejména pokud jde o dodávky paliva v oblasti elektřiny a vodíku.

Petr Mišúr

Publikováno: 16. 4. 2021 | Počet zobrazení: 992 193