Z krize se musíme proinvestovat

Jak hodnotí SP ČR kroky vlády v době koronavirové krize?
Podle mého názoru tvrdá opatření vlády ze začátku, kdy došlo i na uzavření hranic apod., jí vyšla. Nakonec umožnila, aby pokračoval export, byla dohodnuta výjimka pro řidiče kamionů, strojvůdce a piloty, což v době, kdy se ještě nezastavil automotive sektor, na kterém jsme hodně závislí, ekonomice pomohlo. Start byl dobrý, pak už to bylo horší.
Za jediný opravdu dobrý počin považuji program Antivirus. Firmy na něj čekaly a řada z nich se do něj přihlásila, včetně velkých, jako je Škoda Auto. Nikdo tehdy nečekal, že se na několik týdnů uzavřou i takovéto podniky. Heslem Antiviru byla maximální pomoc pro podporu záchrany pracovních míst, a to hlavně pro cenné kvalifikované pracovníky, ne záchrana spotřeby, i když ta je pro HDP také důležitá.
Bohužel řada dalších projektů, jako třeba COVIDy, už tak efektivní nebyla. Byly extrémně byrokratické, zbrklé, nedomyšlené a velmi špatně vyhodnocované. Třeba u COVID III pro firmy s 250-500 zaměstnanci bylo vidět, že jej dělali lidé, kterým chybí praxe. Vůbec nedomysleli, že když garantem bude Českomoravská záruční a rozvojová banka, bude z toho asi chtít nějaké procento, a pro podniky se to pak prodraží. Proto řada firem, kterých by se program týkal, ho nevyužila. Mnoho firem si raději vyřídilo jinde lepší bankovní podmínky, než aby využila COVID, který vycházel třeba o 1 či 1,5 % dráž.
To, s čím je vláda spokojena a já naopak odsuzuji, je plošné zavedení podpory pro OSVČ – najednou jsme měli miliony podnikatelů, přitom ve skutečné ekonomice je jich maximálně 570 tisíc.
Musím ale říct, že řada firem to kritické období zvládla, jejich připravenost byla vcelku dobrá. Špatně na tom byly firmy z automobilového průmyslu, oceláři, výroba skla, tedy hlavně podniky závislé na exportu, protože zavření hranic mělo na ně tvrdý dopad. Pro specializované firmy, jako třeba Petrof, to byla katastrofa – prodeje se zastavily, ale pracovníky, což jsou v tomto případě špičkoví a vysoce kvalifikovaní specialisté, je potřeba udržet, a tedy i platit.

Jaký by byl Váš recept?
Kdybych byl premiér nebo ministr financí, což se ovšem nestane, protože do politiky bych nikdy nešel, jednal bych jinak, pokud jde o rozdělování podpory. Především bych se podíval, kdo kolik odvádí na daních a jak přispívá do rozpočtu. Když si vezmeme například zpracovatelský průmysl, ten toho odvádí asi nejvíce. Naše členská základna do rozpočtu odevzdává 26 %, tzn. čtvrtinu svého zisku. Až daleko za námi je velkoobchod, a ti, kteří dostali podporu hned, jako OSVČ, pohostinství, služby, dávají státnímu rozpočtu 4 %. Takže pomoc by prioritně směřovala firmám, které do rozpočtu vždy přispívaly nejvíce, aby mohly platit a zásobovat ho i nadále.
Každá firma by si ale měla vytvářet rezervu pro špatné časy, které mohou přijít, aby mohla fungovat na přechodnou dobu několika měsíců, byť třeba v omezeném provozu, a nemusela čerpat nevýhodné úvěry.
Dobré je, že řada firem hledá aktivně i jiné cesty z krize než jen úspory v nákladech. Ukázalo se, že v současné recesi měly výhodu podniky, které už investovaly do své digitální transformace. Průzkum Svazu průmyslu ukázal, že investice do digitalizace zvažují jako cestu z krize především velké firmy, stejně by ale měly uvažovat i ty střední a menší, které jsou k dopadům podobných krizí náchylnější.

Od listopadu by měl vstoupit v platnost nedávno schválený kurzarbeit. Pomůže toto opatření?
Tak, jak byl původně konstruován, ano. Mrzí nás ale, že jako sociální partneři jsme nebyli zapojeni do finální dohody o kurzarbeitu. S aktuální podobou nejsme spokojeni. Je totiž neflexibilní. Má také nastavený nízký strop maximální částky podpory. Větší břemeno nasadila vláda na firmy i jejich lidi, například v otázce povinných odvodů. V aktuálně diskutované podobě kurzarbeitu jsou ale i další omezení, která vláda předem se sociálními partnery neprojednala. Například firma, která bude chtít využívat kurzarbeit, bude omezena na výkonu svých majetkových práv vlastníků a obdobných práv, přičemž takové omezení je velmi nejasně formulované. To může způsobit nefunkčnost tohoto nástroje.

Koronavirus, přinejmenším v takovém rozsahu, nikdo nepředvídal. Byla ale krize, k níž se v ekonomice schylovalo, skutečně tak neočekávaná?
Zažívali jsme neuvěřitelných sedm let vzestupu, česká ekonomika prožívala v letech 2014–2018 zlatou éru, ale rok 2019, přinejmenším jeho druhé pololetí už naznačovalo, že zlaté časy skončily a blíží se pokles. Začátek letošního roku, ještě než přišel Covid, už rozhodně ve srovnání s předchozím obdobím nevypadal dobře. U ekonomických krizí je podstatná právě jejich predikovatelnost, že přichází vlna za vlnou. Teď prostě půjdeme zase chvíli dolů.

Nekomplikuje nám situaci až přílišné zaměření na automobilový průmysl, který se neúprosně vyvíjí právě ve zhruba desetiletých cyklech?
O tom se hodně mluví, ale musíme si uvědomit, že právě automobilovému sektoru vděčíme za zmíněnou zlatou éru naší ekonomiky, bez něj by ČR žádné pořádné výsledky neměla. Automobilový průmysl je jednoznačně jejím zlatým jádrem, ať se to lidem líbí nebo ne. Tvoří téměř desetinu HDP Česka, čtvrtinu průmyslové výroby, přes pětinu exportu, a navíc je na něj navázána celá řada dalších průmyslových oborů. Na daních a povinných odvodech přispívají ročně do státního rozpočtu firmy z automotive více než 70 mld. Kč. Proto je nezbytné, aby stát odvětví, které je pilířem tuzemské ekonomiky, podpořil.
Nejsme montovna. Máme tu rozsáhlý vlastní výzkum, špičková centra, škodovky jsou světově úspěšná auta, a to dokonce do té míry, že na ně žárlí vlastní mateřský koncern v německé části. Automobilový průmysl tu kraluje. Korejci, kteří jsou jedním z nejúspěšnějších asijských tygrů, by svá auta rozhodně nezačali vyrábět tady, pokud by nebyli přesvědčeni, že Česko má technicky zdatné lidi a špičkové odborníky, schopné tuto výrobu na požadované úrovni zvládnout. Bez automobilového průmyslu by naše země nebyla úspěšná. A řeknu to „natvrdo“ – bude to tak i do budoucna.
Samozřejmě vystřelí vzhůru i další obory, ve kterých rozhodně nehrajeme druhé housle – IT průmysl a software, nanotechnologie, biotechnologie, speciální zdravotnické systémy a zařízení, kterým nahrává právě současná doba. To vše půjde nyní dramaticky dopředu. A právě v tom se naštěstí řadíme také ke světové špičce, i když si to často ani neuvědomujeme. Vezměme si třeba tým prof. Maříka z CIIRC, který v extrémně krátké době vyvinul účinnou ochrannou masku vyrobitelnou pomocí 3D tisku – zmobilizovali odborníky, a za pár dnů byl připraven prototyp respirátoru, který vzbudil zájem i ve světě.

Ale ta spolupráce není vždy úplně bezproblémová…
Bohužel v našem prostředí stále funguje klasický malý český závistivý duch. Místo efektivní spolupráce dvou nebo tří stran a úsilí o co nejlepší a nejefektivnější cestu k cíli nastupuje řevnivost, každý si hájí své zájmy, závidíme si úspěšné lidi. Čím jste úspěšnější a známější, tím více té závisti přibývá. Patří k hlavním povahovým vlastnostem českých lidí, i když jsou jinak dobří, pracovití a šikovní.

SP ČR se hodně angažoval v programu Rok technického vzdělávání, po něm pak následoval Rok učňovského školství, ale dále už nic podobného nenavazovalo. Bude pokračování nebo vše, jak se často stává, „vyšumělo“ do ztracena?
Snažíme se – máme Fórum průmyslu a technických vysokých škol, průmyslu a technickému vzdělávání jsme zasvětili rok 2015 a právě nedávno jsem na prezidiu viceprezidentce a viceprezidentům říkal, že až se zklidní situace po covidu, bylo by dobré se k této záležitosti opět vrátit. Ministr školství zrušil maturity z matematiky, což byla z mého pohledu jednoznačně chyba a pro budoucnost tragický omyl. Nikdo samozřejmě netvrdí, že všichni musí zvládat matematiku na vědecké úrovni, ale na základy, hlavně středoškolské, by si každý sáhnout měl.
V 90. letech jsme vstupovali do určitých podmínek, kdy se tvrdilo, že „všechno vyřeší trh“. Jenže trh nemůže vyřešit vzdělání a to, že se rozbilo učňovské školství. Postihlo to i střední školy technického zaměření, kterých bylo hodně, ale řada se změnila na gymnázia, aby mohla nabízet absolventy s uznávanou maturitou. Tyto chyby se promítají dodnes. Učňovské školství má v posledních letech za sebou, tuším čtrnáct reforem, v každém kraji platí jiná pravidla, je to v podstatě neřízený proces, kdy si každý z krajů dělá učňovské školství, jak chce. V některých regionech, kde jsou bohaté úspěšné firmy, si už raději tyto podniky zřídí školy samy.

V souvislosti s tématem technického školství se svého času hodně diskutoval problém exodu mladých talentovaných absolventů do zahraničí...
Už nejsou 90. léta. Jsme v roce 2020, tzn. výrazně dál, a tahle země už umí zaplatit i špičkové odborníky, kteří sem také už míří – třeba do laserového centra v Břežanech u Prahy nastupují vědci z evropských zemí a také z USA. Už nejsme žádní zaostalí žebráci a dokážeme kvalitu a úspěšnost ocenit. Takže o to se nebojím, a když někdo odejde, tak věřím ve filozofii, že se za 5–10 let vrátí a posune naše schopnosti zase dál. Neříkám, že všichni, ale velká část zřejmě ano.

Jedním z vysoce aktuálních a hodně diskutovaných témat současnosti je automatizace. Jak vypadá v tomto směru dle zkušeností SP ČR situace v českém průmyslu?
Lze říci, že tato covidová záležitost výrazně probudila digitální myšlení a schopnosti velké části obyvatel. Značně se to projevilo ve školství – i starší generace učitelů si musela sednout k počítači a začít komunikovat, což překvapivě velká část zvládla. Ve firmách nás tato situace naučila home office a úplně jiné operativě, než jsme byli zvyklí, operativě krizové.
Jsem velký fanda robotizace a moderních věcí. Zastávám názor, že právě v této době by firmy měly investovat pro budoucnost do nejmodernějších věcí, nejlepší techniky a technologií podpořených automatizací víc než kdy jindy. Firmy, které to udělají, vyhrají. Ty, které ne, nebo nebudou mít odvahu si půjčit na investice, nemají před sebou dobrou budoucnost.

A slyší na to české firmy?
V robotizaci jsme dobří, v evropských žebříčcích si ČR stojí hodně vysoko, a ani v celosvětovém porovnání si nevede špatně. To je dané právě i zaměřením ekonomiky na automobilový průmysl a strojírenství, kde se robotizace hodně uplatňuje. Naše strojírenství je pořád špičkové, třeba ve speciálech, i když tam je vývoz například do Ruska hodně limitován restrikcemi. Speciální výrobu, zejména jemné strojírenství, jsme vždy uměli. Proč jsme byli za první republiky mezi desítkou nejprůmyslovějších zemí? Byli jsme zbrojařskou velmocí, kde je nejvíce inovací. Tradičně je to vždy nejdříve v armádě, ve zbrojním průmyslu. Stejně jako základy moderní logistiky vznikly za války, když Američané řešili zásobování armády.
Samozřejmě, to, že máme hodně firem, které jsou speciálně zaměřené, je na jedné straně výhoda, ale na druhé, když přijde nějaké embargo nebo podobná situace, je tu i druhá strana mince. Tyto firmy jsou potom ohroženější a otázka je, jak to zvládnou překonat. Hlavní ale je, že jejich schopnosti se nevytratily – Meopta, uherskobrodská Zbrojovka, ale i všechny TOSky a další, to je superzáklad dobrého strojírenství, který přetrvává dodnes.
Ale ani současný rozvoj automatizace není jen o covidu, bylo to už dříve, koronavirus to jen urychlil.

Například kvůli nedostatku pracovníků, a že bude čím dál méně těch, kteří jsou ochotni dělat rutinní nezáživné práce? Na druhou stranu se ale dost lidí obává, že jejich práci převezmou automatizované systémy a roboty…
To, že tyto věci přinesou dramatické snížení potřeby pracovníků, není pravda. Žádná průmyslová revoluce nevytvořila davy desítek milionů nezaměstnaných. Ano, stroje a umělá inteligence budou pracovat samy, ale ti lidé budou mít prostě jiné profese, budou se muset naučit ty roboty řídit, kontrolovat je, a třeba také opravovat. Například prof. Mařík, který patří ke skutečným vizionářům zaměřeným do budoucnosti, prosazuje moderní průmysl založený na technologiích a internetu věcí, vidí ale i hranu spolupráce člověka a umělé inteligence. Člověk je oproti robotům kreativní, stroje nebudou nikdy mít skutečně tvůrčího ducha v našem pojetí, ale budou s námi spolupracovat a naše myšlení doplní zase jejich technické schopnosti, kterým nemůže konkurovat člověk.
V budoucnu se tu budou nepochybně pohybovat samořiditelná vozidla, inteligentní roboty a krásné robotky a komunikovat s lidmi bude umělá inteligence. Avšak ten poctivý klasický byznys, dobrý, kamarádský obchod, který má tisícileté tradice, prostě bez přímého, osobního kontaktu dělat nejde.
Pokud jde o moderní technologie, jsem optimista. Vidět nové věci spojené s automatizací, robotikou, umělou inteligencí a jejich možnostmi, mě vždycky těší. I u nás se už začíná prosazovat vysokorychlostní internet a 5G sítě. A to je budoucnost průmyslu. Potřebujeme tyto sítě pro datové přenosy, komunikaci mezi stroji a digitalizaci průmyslu, což není fráze – to už se reálně děje. A jestli se země rychle neposune k 5G sítím, bude to brzdit průmysl a mít za následek rychlé zaostávání za světem.

Jenže právě 5G má aktuálně problém, protože tyto sítě jsou v mnoha případech založeny na technologiích Huawei, které jsou sice vysoce pokročilé, ale čínské, což dnes mnozí považují za potenciální riziko.
Byl jsem v Číně mnohokrát a mohu potvrdit, že je to přes výhrady, které k ní mnoho lidí má, země, která je v technologiích a v digitalizaci asi naprosto nejdál. Ano, je to jiný režim. Kamerové systémy jsou tam opravdu všude, systém rozlišování tváří a sledování je tam na vysoké úrovni, a režim to samozřejmě asi zneužívá, ale technické možnosti, které tyto nové technologie nabízejí, jsou úžasné. Pokud jde o služby, Číňané nemusejí třeba na poštu, vše si stáhnou do mobilu nebo do počítače. Můžeme si o Číně myslet politicky, co chceme, ale je tam jiná doba.
Sledováni nakonec můžeme být i tady, ostatně právě české firmy vyvíjejí systémy, jež patři v tomto směru k absolutní špičce. A pokud jde o Huawei, když může jejich technologie využívat sousední Rakousko nebo mocná Británie, Francie a další země, které také velice dbají na svou bezpečnost, asi bude tento problém řešitelný…

Co další ožehavé téma – jaderná energetika?
Jsme zastánci jádra, německá cesta byla čistě politické rozhodnutí. Nemáme optimální podmínky pro masivní využití solární a větrné energie jako některé jiné země a po plánované odstávce uhelných zdrojů není moc alternativ. A také pořád máme lidi, co stavěli Temelín, a firmy schopné a připravené vyrábět potřebné prvky a systémy. Technické univerzity pořád vyučují obory potřebné pro tento segment. Jsme jedni z mála, kdo jsou dnes schopni vyškolit potřebné specialisty.

S čím jste šel na letošní sněm SP ČR?
Vyhodnotili jsme výzvy, které jsem loni předal panu premiérovi, samozřejmě s ohledem na koronavirovou pandemii, která vládu letos zaměstnávala. Za druhé jsme se snažili objektivně a spravedlivě zhodnotit působení vlády právě během covidové éry a přínos provedených opatření. A třetí věc – a ta je velmi důležitá – je plán obnovy ve vztahu k Bruselu, jak se to vyvíjí, jaké jsou představy restartu ekonomiky a plány pro budoucnost země.
Svaz průmyslu připravil Plán dlouhodobé obnovy české ekonomiky. Stát může pomoci tím, že usnadní investice do výzkumu a vývoje a spolupráci mezi firmami a akademickou sférou. V možnostech investiční podpory je třeba přijmout mimořádně zrychlené odpisy pro letošní a příští rok či využít prostředky z EU a nastavit je tak, aby je firmy mohly využít. Vláda by také měla provést skutečnou rekodifikaci povolovacích procesů či podpořit digitalizaci v konkrétních krocích.

Co byste vzkázal firmám?
Aby byly na sebe a své zaměstnance hrdé, kdo zvládl tuto koronavirovou pandemii, zvládne vše. Hlavně ať se nenechají znervóznit a znechutit si základní pravdu, že digitalizace, automatizace, robotizace a svět umělé inteligence je perspektivou pro všechny. Podniky musejí masivně investovat, aby zvýšily svou odolnost vůči budoucím krizím.

Publikováno: 16. 11. 2020 | Počet zobrazení: 1113 221