Kosmická těžba láká novodobé prospektory

NASA odhaduje, že kolem Slunce obíhá asi 781 454 skalnatých kosmických těles, přičemž desítky tisíc z nich jsou koncentrovány v oblasti mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupitera. Jsou pojmenované jako pás asteroidů.
Data získaná z průzkumných kosmických sond ukazují, že na asteroidech lze nalézt cenné suroviny, jako zlato, stříbro, kobalt či třeba titan nebo platinu. Bylo jen otázkou času, kdy se s postupem technologického vývoje umožňujícího proniknout hlouběji do vesmíru dostanou do hledáčku zájmu moderních prospektorů. Například jeden z asteroidů objevený v roce 1852 obsahuje železo v odhadované hodnotě 10 000 kvadrilionů dolarů.
Americký prezident Donald Trump na počátku dubna podepsal exekutivní příkaz, který podporuje těžbu zdrojů na Měsíci i asteroidech. Uvádí se v něm mj., že: „Vesmír je legálně a fyzicky jedinečnou doménou lidské činnosti a USA ho nepovažují za globální veřejný statek (global commons), a Američané by měli mít právo zapojit se do komerčního průzkumu, získávání a využívání zdrojů ve vesmíru v souladu s platnými zákony.“ Což je ovšem v rozporu s dosud respektovaným konceptem, že vesmír je „společným zdrojem“, který by měl být dostupný všem, proto Trumpův dokument vyvolal značně kontroverzní reakce. USA na to však mají zjevně jiný názor, a budou pravděpodobně usilovat o jeho komercionalizaci ve svůj prospěch. Návrh zákona (U.S. Commercial Space Launch Competitiveness Act) obsahující pravidlo „nálezců -správců“, podle něhož by soukromé americké společnosti měly všechna práva na odměnu z kosmických těles, byl nastolen už v roce 2015 (předtím nebyla dána vlastnická práva a koncese na těžbu ve vesmíru, který nepatří žádné zemi).

Přípravka kosmických horníků
Americká báňská univerzita Colorado School of Mines už dokonce spustila jako první na světě studijní program vesmírných zdrojů (https://space.mines.edu), zaměřený na tuto problematiku s cílem připravit experty na vesmírné zdroje budoucnosti. Studenti se budou vzdělávat např. v oblasti geomechaniky, elektrochemie, solární a jaderné energetiky, robotiky, automatizace, pokročilé výroby či metalurgie. Kosmická těžba je předmětem zájmu báňské školy už dlouho – poprvé uspořádala konferenci na toto téma už v roce 1999. A přestože první důlní sondy neodstartují do kosmu dříve než za 5 nebo 10 let, coloradská univerzita doufá, že připraví průkopníky a specialisty tohoto nového byznysu v předstihu.
Věc má ovšem háček. Těžba v kosmu, i když je teoreticky možná, není rozhodně jednoduchou záležitostí. Její v praktická realizace klade řadu technických výzev, které nebude vůbec snadné zvládnout.
Jako první by mohl přijít na řadu náš nejbližší souputník – Měsíc, kde se nachází řada surovin. Na projektu, jak dopravit horniny z Měsíce na Zemi, pracuje např. floridská firma Moon Express. Mezi nejzajímavější měsíční komodity patří helium-3, jež je zvažováno jako palivo pro jadernou fúzi, a na něž se upírá pozornost řady zemí, např. Číny, která plánuje své výpravy na Měsíc už v průběhu několika let. Avšak těžba z měsíčního regolitu by podle propočtů vědců byla velmi neefektivní – k získání tuny helia-3 bude potřeba desítek milionů tun měsíční horniny.  
Získávat by se na Měsíci mohly i vzácné kovy jako iridium, paladium a platina. Anebo něco, co má pro kosmické výpravy neméně mimořádnou hodnotu – voda. Právě tímto směrem se ubírají úmysly japonské společnosti Ispace, která chce již brzy vyslat na Měsíc průzkumné roboty a vyjádřila záměr získat první lunární vodu už v roce 2024. Vzácné kovy a voda z kosmických zdrojů byly také cílem společností jako Deep Space Industries (DSI) či Planetary Resources, které se ovšem zaměřovaly na jejich získávání z asteroidů, přičemž vytěžené suroviny by se nedopravovaly na Zemi (čímž by odpadl jeden z klíčových problémů futuristických projektů), ale prodávaly dál firmám přímo v kosmickém prostoru.

Reálná šance nebo jen další bublina?
S plány na zahájení těžebních operací v kosmu přišlo v uplynulých letech hned několik ambiciózních startupů s tím, že už během několika let budou připraveny počáteční koncepční mise a technologické demonstrátory, a posléze i rozsáhlejší operace. Z velkých hráčů patří v této oblasti mezi klíčové USA a Čína, ale stranou nechce zůstat ani Rusko, které loni nabídlo v této oblasti spolupráci Lucembursku.
Pro mnohé bude možná překvapením, že právě jeden z nejmenších evropských států, Lucemburské velkovévodství, má v tomto ohledu výrazné ambice. Tamní parlament už před třemi lety schválil zákon uznávající právo na kosmické zdroje a právě s lucemburskou podporou firma Planetary resources v roce 2018 vypustila družici Arkyd-6 obsahující technologický demonstrátor určený k detekci vodních zdrojů ve vesmíru. Tím jako první završila svůj projekt průzkumu kosmických zdrojů. Nicméně po převzetí Planetary resources společností Consensys Space se už její zaměření na využití těchto zdrojů dostalo na vedlejší kolej a prioritou se stal vývoj satelitních technologií. Také firma DSI (založená v roce 2012), která představila smělé plány na rozvoj těžebních aktivit na asteroidech, svůj program po akvizici americkou Bradford Space Inc. (BSI) odsunula do pozadí a zaměřila se na technologie pohonných systémů. Z původních projektů tak už zůstala jen britská Asteroid Mining Corporation (AMC), založená v 2016, která avizuje svůj program na získávání kosmických zdrojů ve třech etapách.
První etapou je vypuštění satelitu APS-1, plánovaného na letošní rok, pro vyhledávání asteroidů. Satelit by měl provést spektrální průzkum 5000 asteroidů blízkých Zemi (NEA) s cílem zjistit nejvýhodnější kandidáty na těžbu. Jím získaná data chce AMC komercionalizovat prostřednictvím databáze Space Resources Database, a poskytnout údaje o asteroidech a jejich složení akademickým, průmyslovým a vládním zákazníkům.
Poté by v roce 2023 mohla následovat průzkumná sonda AEP-1, která by navštívila vybrané nejcennější asteroidy, provedla spektrální průzkum jejich složek a otestovala připevňovací i těžební mechanismy. Třetí fází by pak byla těžební sonda AMP-1, plánovaná na rok 2028, první komerční mise AMC. Bude navržena tak, aby byla schopna získat 20 tun platiny (což odpovídá 10 % současné celosvětové roční dodávky) a být používána také jako testbed pro technologie využití zdrojů in situ a aditivní výroby s výhledem využití asteroidů jako základu pro mimozemskou ekonomiku.
A nelze samozřejmě opomenout ani kosmickou agenturu NASA, mezi jejímiž projekty lze najít i plánovanou cestu k asteroidu 16 Psyche, který téměř celý tvoří nikl a železo. Mise byla původně plánována na rok 2023, ale agentura zvažuje díky nově navržené efektivnější a levnější trajektorii zahájení již v roce 2022 a navázání kontaktu v roce 2026. NASA už dříve vydala zprávu, dokumentující, že těžba kosmických zdrojů je možná s již dnes existujícími technologiemi a její realizace bychom se mohli dočkat už během několika následujících dekád.

Právní aspekty kosmické těžby

Smlouva o vesmíru z roku 1967 – dokument OSN podepsaný 102 zeměmi včetně USA – zakazuje státům přivlastňovat si jakákoli astronomická tělesa.
Sporné ale je, zda by to platilo i pro soukromé společnosti těžící asteroidy. Smlouva je základem nejnovějšího mezinárodního kosmického práva: Brání zemím v uvádění jaderných zbraní do vesmíru, používání Měsíce jako vojenské základny nebo nárokování vlastnictví Měsíce či planet. Ale pokud jde o těžbu asteroidů, je formulace neurčitá. Relevantní klauzule říká: „Vnější vesmír včetně Měsíce a jiných nebeských těles nepodléhá vnitrostátnímu přivlastnění na základě žádosti o svrchovanost, použitím nebo okupací nebo jakýmkoli jiným způsobem.“
Zastánci těžby z asteroidů tvrdí, že existuje několik mezer, které by jim to umožnily. Jedním z argumentů je, že smlouva se vztahuje na národy, nikoli společnosti nebo jednotlivce. Dokument však také uvádí, že země zodpovídají za zajištění toho, aby soukromé osoby a korporace v rámci jejich hranic dodržovaly všechny podmínky smlouvy. Pravděpodobnější mezerou je jemná nuance mezi „přivlastněním“ a „použitím“ kosmického tělesa.
Další část smlouvy říká: „Vnější vesmír včetně Měsíce a jiných nebeských těles bude volný pro průzkum a použití všemi státy.“ Pokud je těžba technicky využitelná a nejde o přivlastnění, mohlo by to být legální. Tak by se jakýkoli materiál získaný těžbou z asteroidu stal majetkem těžařů poté, co jej odstraní z asteroidu.
Jako precedens uvádějí přístup NASA, která si misí Apollo Měsíc nepřivlastnila, jen horninu, co z něj Apollo přivezlo.

Publikováno: 9. 6. 2020 | Počet zobrazení: 1101 232