Praktický Peugeot Rifter
Osobní dodávka v duchu MPV je přizpůsobena pro pohodlné cestování pěti- nebo sedmičlenné posádky, ale i k převážení zboží či sportovního vybavení. Nabízí objem, modularitu a kompaktnost.
Jde o třetí generaci tohoto dodávkového modelu, který předtím nesl označení Partner Tepee. Novým pojmenováním Rifter značka Peugeot evokovala tento model k outdoorovému stylu. Zachovává sice základní principy segmentu, ale posouvá je k výraznější osobnosti s přitažlivým vzhledem. 
K outdoorovému designu přispívají mohutné nárazníky a oplastování podběhů, prahů i spodní části dveří. Tím získal robustní a odolné vzezření ve stylu SUV. Je postaven na nové platformě a měl by vyhovět i náročným požadavkům uživatelů. Po obou stranách jsou k přístupu do druhé řady sedadel posuvné dveře. Do zavazadlového prostoru se lze dostat buď dvoukřídlými dveřmi, nebo výklopným víkem (v nejvyšší verzi i s otevíracím oknem). Rifter je k dispozici ve třech výbavových stupních (Active, Allure a GT Line), dvou délkách a v pěti nebo sedmimístné konfiguraci. Disponuje výkonnými motory a moderní technickou výbavou.
Pro redakční několikatýdenní test jsme získali model Rifter s úsporným 1,5l agregátem v základní výbavě Active. A i když jde o základní výbavu, obsahuje spoustu prvků z vyšších stupňů, např. rádio či klimatizaci. Interiér není také strohý, jak by se dalo čekat od základní výbavy, i když o tvrdší plasty není nouze. Prostor působí velmi útulně a všechny ovladače jsou rozmístěny intuitivně a v dobrém dosahu. Výtečná je spousta odkládacích míst a přihrádek, třeba střešní polici nad předními sedadly jsem si zvykl využívat neustále. Výtečné jsou i dvě velké uzavírací přihrádky před sedadlem spolujezdce, hlavně ta vrchní, která nepřiznává otevírání, mohla být vytvořena díky přesunu airbagu do stropu.
Dominantou palubní desky je kaplička s kruhovými budíky. Oceňuji jejich pěkné grafické zobrazení a dobře čitelný design. Volant vypadá robustně, není osazen žádnými „hejblátky", zato dobře padne do rukou. Je zploštělý a posazený níž v duchu designu i-cockpit. Pod volantem jsou z každé strany pevná pádla, pravé nabízí ovládání rádia, levé obsluhuje tempomat a omezovač rychlosti. Sedadlo řidiče, které je posazeno výš, lze nastavit podélně i výškově. Umožňuje skvělý výhled do všech směrů včetně zadního výhledu, byť je zadní sklo dělené dveřním sloupkem. Oba přední sedáky jsou kratší, bez delší podpory stehen, aspoň pocitově jsem se nad tím pozastavil, ale po pár kilometrech jsem o tom již nevěděl.
Zajímavostí je standardní rádio, které vypadá „zastarale" ve srovnání s dotykovými displeji v jiných výbavových stupních, ale svůj účel plní včetně připojení mobilního telefonu přes bluetooth.
Pohon Riftera zajišťují dieselové motory 1,5 BlueHDi o výkonech 56, 75 a 96 kW a benzínové motory 1,2 PureTech s výkony 81 a 96 kW. Testovaný model poháněl dieselový agregát disponující maximálním výkonem 75 kW při 3500 ot/min. Jde o velmi ekonomickou variantu, ale o tom i o modularitě Riftera se dočtete v příštím vydání.
313
