Osamělý okřídlený lev je zpět - Mise splněna

V pražských Letňanech panovalo 8. září, kdy zde probíhala tradiční akce Den letiště Letňany, nádherné počasí, které si fandové letectví i jejich děti užívali naplno. Kromě letadel tu na ně čekala řada nejrůznějších atrakcí. Mimo letecké techniky měli návštěvníci možnost nahlédnout do jinak veřejnosti nepřístupné výroby firem Latecoére a Blanik Aircraft, která vyrábí proslulé české větroně, nebo si prohlédnout stroje dalších českých výrobců. Bylo dokonce možné si koupit i ultralight, avšak nejvíce zákazníků nepochybně získala nově vydaná kniha „Vzduch je naše moře“, mapující netradičním způsobem historii našeho letectví, kterou na místě prezentovali její autoři. A do ní se už zanedlouho zapíše další pozoruhodná kapitola...

Už je tu…!
Něco po půl čtvrté odpoledne je to konečně tady. Krátce předtím v rychlém sledu odstartovala skupina letadel, která se nyní vracejí na letňanské letiště jako doprovod Cessny P210N s imatrikulací OK-TGM pilotované Romanem Kramaříkem. Ten se po 45 dnech, kdy 25. července startoval ze sportovního letiště Točná na jižním okraji Prahy, vrací zpět a po pozdravném průletu dosedá na ranvej už oficiálně jako první český letec, který úspěšně absolvoval sólový let kolem světa.
Roman Kramařík otáčí stroj a provázen potleskem diváků a fanoušků, kteří sledovali jeho cestu a přišli se s ním přivítat, roluje k prostoru, kde jej už očekávají novináři a rodina. Když unavený, ale neméně viditelně šťastný pilot otevírá dvířka a vystupuje z kabiny, jako první se k němu vrhají děti, kterým doma už měsíc a půl táta chyběl.
Oproti původně plánovaným zhruba 40 tisícům km, které měla cesta kolem světa obsáhnout v pásmu mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha, aby mohla být oficiálně uznána jako oblet zeměkoule podle pravidel mezinárodní letecké federace FAI a připravovaný zápis do Guinessovy knihy rekordů, se nakonec protáhla na ca 47 tisíc km, jak konstatuje Jiří Reichl, jeden z členů týmu, který se na přípravě mise podílel. Během letu, kdy aviatik strávil ve vzduchu na 200 letových hodin, musel kromě přeletu tří kontinentů překonat i tři oceány. Na své cestě, která vedla přes Srbsko, Izrael, Spojené arabské emiráty, Indii, Thajsko, Filipíny, Japonsko, Rusko, Aljašku, USA, Kanadu, Azorské ostrovy, Británii a Německo, překonal hned čtyřikrát dosavadní český rekord v letu na vzdálenost.
Roman Kramařík po přistání doplňuje, že let probíhal většinou v nižších výškách, mezi 5 tisíci a 23 tisíci stopami (1,5-7 km), což byla nejvyšší výška, do níž jednomotorový stroj na své trase vystoupal. Expedice, na níž se právník a také aktivní letecký akrobat vydal při příležitosti oslav 100 let od vzniku Československa, se začala připravovat dlouho před jubilejním výročím. „Akce se plánovala tři roky, pak se asi pětkrát předělávala a také několikrát během letu, kdy si situace vyžádala operativní změny původně plánovaného programu.“ Plánovací přípravnou část považuje sám pilot za obtížnější než samotný let, který byl sice náročný, ale probíhal až překvapivě dobře, byť ani během něj nebyla nouze o různá překvapení a kritické situace.

Dobrodružství se šťastným koncem
Velký problémem se ukázal např. přibývající nedostatek spánku, protože při cestě východním směrem, který si zvolila většina pilotů pokoušejících se o oblet světa kvůli převládajícímu příznivějšímu proudění větru, jde vlastně o let proti toku času. Takže 24hodinové dny, na které je nastaven náš organismus v běžném režimu, se postupně zkracují. Vzhledem k tomu, že i po přistání (podobně jako před startem) je potřeba provést řadu kontrol a operací týkajících se údržby stroje, na spánek zbývalo jen několik hodin, často jen tři až pět, což má do ideálního stavu doporučovaných 6-8 hodin rozhodně daleko.
Skutečně kritickým problémem hrozila situace v Thajsku, kdy bylo při kontrole zjištěno poškození vrtule, zřejmě po nárazu kamenem, a rýsovala se nutnost její výměny. Pilot konzultoval situaci s výrobcem, a nakonec bylo rozhodnuto poškozenou vrtuli svépomocí opravit, zabrousit a pokračovat v cestě. Během cesty ostatně přišlo ke slovu několik náhradních dílů, které si Roman Kramařík vezl na palubě Cessny s sebou.
Na druhou stranu přiznává, že mise mu přinesla i řadu nezapomenutelných zážitků, jako například setkání s tibetským dalajlámou (že by právě jeho požehnání zajistilo onen relativně hladký průběh mise?). Tato informace se ale mohla v reportáži z cest objevit až poté, co stroj OK-TGM opustil čínský vzdušný prostor, jinak by asi hrozila nepříjemná komplikace. Podobně jako při zastávce v Izraeli, o které se svět dozvěděl až po průletu Romana Kramaříka oblastí Ligy arabských zemí. Na realizaci této návštěvy měli mimochodem kromě velvyslance Izraele v ČR Daniela Merona „lví podíl“ i lidé s českými kořeny a vazbou na Československo, které Izraeli svého času pomohlo v těžkých dobách jeho vzniku. Musel stihnout přílet dříve, než letiště v noci ukončí provoz a identifikovat se speciálním kódem. „Kdyby se mi nepodařilo navázat spojení, bylo alternativou přistání v Larnace na Kypru, protože vstup do izraelského vzdušného prostoru bez úspěšné identifikace by nebyl dobrý nápad," konstatoval český aviatik, když později informoval o svém utajovaném izraelském intermezzu.
Identifikace se ale zdařila a po slovech z rádia: „Your entry is approved,“ mohl už v klidu doletět až do Haify, kde přistál nikoli za příslovečných „za 5 minut 12“, ale přesně 2 minuty před uzavřením letiště. Jak se později dozvěděl, jeho „andělem strážným“ byl Moshe Talmor, který má početné české příbuzenstvo a celý život působil v Izraelském letectví, nejprve jako řídicí letového provozu a potom jako ředitel letiště. Byl to právě on, kdo v pozadí bděl nad tím, aby český lev v pořádku přistál v Haifě, i kdyby to mělo být po zavírací hodině. „Svatý Petr musel mít určitě vytahané rukávy od mých strážných andělů, jak od něj pořád něco chtěli,“ komentuje Roman Kramařík průběh Mise okřídlený lev. Během zastávky v Izraeli český aviatik zavítal také za krajany a jejich potomky i do kibucu, který dodnes nese jméno prvního českého prezidenta - Kfar Masaryk.
K dalším nezapomenutelným okamžikům patřilo i setkáni s českými krajany v Americe či s potomky Jana Antonína Bati (právě jeho kniha „Za obchodem kolem světa“ byla i inspirací Mise okřídlený lev) nebo pracovníky Baťovy továrny v Indii.
S logistickým zajištěním mise pomáhala společnost ABS Jets, která úspěšně zvládla i řadu neplánovaných situací, např. rychlé vybavení ruského víza a příslušného povolení k přeletu v ruském vzdušném prostoru poté, co při cestě po Japonsku tamní letecké úřady neschválily část původně plánované trasy a bylo potřeba urychleně najít alternativní variantu. „I když o mě většinou řídicí letového provozu věděli, stávalo se občas i navzdory jinak striktnímu provoznímu protokolu, že se se mnou bavili na radiových vlnách nad rámec předepsaných zvyklostí s tím, že něco podobného nezažili už třicet let,“ říká Roman Kramařík.

Hledá se trosečník
Právě letoví dispečeři byli jeho pravidelným kontaktem se Zemí pod sebou, a průvodci a společníky osamělého letce. „Ale nebyl jsem úplně sám,“ odpovídá aviatik na otázku, jak se vyrovnával se samotou na dlouhých trasách přeletů mezi destinacemi jednotlivých plánovaných mezipřistání. Byla se mnou občas v radiovém spojení i moje žena, která mi někdy pomáhala hledat vhodné meteorologické podmínky, a taky trosečník. „Trosečník je můj králíček“ doplňuje pohotově dcerka Maruška, která se už teď zase spokojeně uculuje v tátově náruči.
Pravda, růžový králíček na několika letových fotografiích trůní v kabině Cessny, ale po přistání své místo nad palubní deskou zjevně opustil. „Má tu pěknej nepořádek, to mi je u táty divný,“ konstatuje Maruška, když se s bráškou Davidem „zabydleli“ v kabině odstaveného letadla, zatímco Roman Kramařík trpělivě dává poblíž rozhovory médiím reportujícím o jeho úspěchu. „Měl si tu aspoň trochu uklidit kvůli těm novinářům,“ sekunduje Kramařík junior. Ty však zatím zajímají hlavně postřehy z akce, dramatické zážitky apod. Nakukuji do kabiny - a není to tak hrozné, v porovnání s běžným stavem, který se obvykle vyskytuje na mém pracovišti. Králíčka jsem tam taky neobjevil, a říkám dětem, že se možná zatím schoval někde pod sedadlem, než ta sláva přejde. Nevidím tu zatím ani TechMagazín, který nyní už rekordnímu českému aviatikovi dělal na jeho dlouhé pouti rovněž společnost.
Mediální ofenzíva naštěstí už přechází do útlumové fáze a reportéři spěchají stihnout výrobu svých příspěvků do uzávěrky. Konečně tedy přichází naše chvíle, přihlásit se o svůj drobný odlesk slávy, než se čerstvý rekordman bude moci konečně věnovat rodině. Což mu upřímně přeji a nechci ho od toho příliš zdržovat. Ptám se tedy v rychlosti ještě na osud TechMagazínu s tématem leteckého průmyslu (včetně toho českého), kterým jsme Romana Kramaříka při jeho odletu na misi na Točné vybavili. „Ne, opravdu jsem ho nevyhodil, abych odlehčil stroj,“ rozptyluje mé podezření (pro což bychom samozřejmě měli při tomto náročném projektu pochopení) a jde do kabiny pro batůžek. „Vždyť jsem to slíbil…“ a TechMagazín se tak - i když se do Guinessovy knihy rekordů asi nedostaneme - stal (možná) prvním českým časopisem, který s (určitě) prvním českým sólovým pilotem obletěl svět. Díky, a gratulujeme!

Josef Vališka

Nejdelší fáze: První etapa transatlantické trasy z kanadského Halifaxu na Azorské ostrovy - 3309 km.

Nejdramatičtější chvíle: Porouchaná vrtule v Thajsku, průlet mezi monzuny na asijském subkontinentu z Indie přes Barmu do Thajska, a stupňující se spánková deprivace s postupem letu.
Nejhezčí momenty: Setkání s dalajlámou i se zahraničními krajany a Baťovými potomky i pracovníky jeho závodů. A v první řadě okamžik opětovného shledání s rodinou po příletu do Prahy.
Dálkové rekordy: Úsek z Bělehradu do Haify (1839 km), v Japonsku přelet z Naha do Obihira (2318,1 km), v USA při letu ze Seattlu do východní Iowy (2477,9 km) a i ten vydržel jen do již zmíněného více než 3tisícového úseku nad Atlantikem z Kanady na Azorské ostrovy.

Publikováno: 30. 10. 2018 | Počet zobrazení: 1654 315