Barevné kovy nad zlato?

O téměř polovinu tak loni podražila např. měď z 5500 na více než 7000 dolarů za tunu, přičemž odhady předpovídají během příštích let růst ceny vysoko převyšující hodnotu 7500 dolarů za tunu. Těžařské firmy nejsou schopny zásobovat trh požadovaným množstvím a podle australských analytiků bude do roku 2021 značný nedostatek této suroviny. Podle dat londýnské burzy London Metal Exchange se počátkem listopadu začaly obchodovat call opce sázející na to, že cena mědi do prosince 2018 přesáhne hodnotu 10 000 dolarů za metrickou tunu.
Ještě horší může být situace u jiných barevných kovů, kde lze čekat jejich akutní nedostatek dokonce ještě dříve. K nim patří mj. hliník, jehož hlavním světovým producentem je Čína. Ta však k jeho výrobě používá hlavně uhlí, jehož spotřebu v zimě výrazně omezuje kvůli riziku smogového znečištění, což se samozřejmě promítne i do snížení výroby hliníku. Světová nabídka by kvůli tomu mohla klesnout o 6 % a hrozí tak nedostatek suroviny, která tvoří významnou materiálovou položku v automobilovém, leteckém a kosmickém průmyslu.
K výraznému vzestupu ceny došlo u niklu, který jen během loňského roku zdražil o 28 % a jak odhaduje těžařská firma Glencore, do roku 2030 vzroste jeho spotřeba o polovinu. Kromě zušlechťování dalších kovů se nikl, resp. síran nikelnatý, používá v lithiových bateriích, kde bude zřejmě postupně vytlačovat vzácnější kobalt, i když pro tyto účely se uplatňuje jen malá část této komodity.
Výrazný vzestup cen lze sledovat i u trhu s lithiem, o němž se nyní v ČR hodně mluví v souvislosti s projektem jeho těžby v Krušných horách. V tomto případě však nejsou hlavním problémem ani tak omezené zásoby zdrojů této průmyslové suroviny, jako spíše limity kapacit pro její získávání. Podle analytiků Bloomberg New Energy Finance je lithia ještě dost a odhady prognózují, že za následujících 12 let se vyčerpá méně než 1 % světových zásob. Není ale dostatek dolů, které by byly schopné pokrýt stále rostoucí poptávku. Výsledkem je tedy opět vzestup cen této strategické komodity. Jednou z příčin je potřeba stále většího množství pro baterie používané v řadě výrobků, jako jsou např. mobilní telefony, notebooky, elektromobily či v posledních letech i rostoucí kapacity velkých úložišť elektrické energie. Cena lithia proto dramaticky roste hlavně kvůli strachu z nedostatku zásob pro potřeby průmyslové výroby - během 10 měsíců se ztrojnásobila na více než 20 000 dolarů za tunu. Tento trend se jen tak nezmění, protože podle analytiků k rostoucí poptávce přispěje další expanze výroby elektrovozidel, která by se do roku 2030 mohla až ztrojnásobit.
U elektromobilů bude možná ještě větším limitujícím faktorem nedostatek dodávek kobaltu. Také jeho cena, jako jednoho z klíčových prvků pro výrobu li-ion baterií, dramaticky stoupá meziročně o desítky procent (jen za rok 2016 o 70 %). Podstatná část světových zásob se navíc nachází v politicky nestabilních regionech (až 60 % připadá např. na Demokratickou republiku Kongo). Podle statistik agentury Bloomberg za poslední rok rostly ve srovnání s ostatními hlavními kovy až čtyřnásobným tempem a trh s kobaltem má podle prognózy CRU Group 5500tunový schodek - světové dodávky např. v roce 2016 poklesly o 3,9 %. Jeho deficit by měly pomoci zmírnit nové projekty těžařských firem. Dramaticky se zvyšující ceny této suroviny motivují některé dodavatele k výrobě kobaltu jako vedlejšího produktu při produkci jiných kovů, jako je nikl nebo měď. Nicméně i tak lze podle analytiků očekávat růst celkové poptávky po kobaltu až o 34 % do roku 2026. A právě nedostatek kobaltu by mohl být jedním z důvodů, proč nebudou realizovatelné ambiciózní plány automobilek na masovou výrobu elektromobilů, jimiž chtějí v průběhu příštích let nahradit vozy se spalovacími motory.