its murr Schunk

Budoucí kosmonauti dostanou „osobní WC“

Odskočit si tam, kam i císařpán chodíval pěšky, není vždy jednoduché. Zvláště pokud jste na cestě do vesmíru, a nejde zdaleka jen o to, že na nejbližší WC to je zatraceně daleko…

 

I když ve výbavě kosmické stanice a moderních kosmických lodí samozřejmě toaleta je (jejíž použití při nulové gravitaci však rovněž vyžaduje určitý trénink), kosmický program musí počítat i se situací, kdy ji kosmonauti nemohou použít, protože mají na sobě skafandr. S tímto problémem se potýkali organizátoři kosmických výprav od samého počátku, stejně jako piloti létající ve velkých výškách v přetlakových oblecích.

Vymyslete kosmický nočník!
NASA nakonec vyhlásila i veřejnou soutěž Space Poop Challenge (tedy něco jako „Projekt kosmické hovínko“) na nejlepší nápad přenosné toalety, která by dokázala pracovat bez potřeby gravitace i bez toho, aby omezovala astronauty v pohybu. Jejím cílem bylo pomoci najít co nejlepší řešení. Nastavila přitom jasně specifikované podmínky: Speciální zařízení, které by fungovalo jako „kosmický nočník“, musí být připojitelné ke skafandru během max. 5 minut, musí odolat přetížení až 4G, a zároveň být snadno použitelné i v beztížném stavu s nulovou gravitací. Zařízení by mělo být schopné sloužit svému uživateli alespoň 6 dnů (nejméně 144 h).
Vědce z NASA překvapil enormní zájem, soutěže se účastnilo 5100 projektů, do nichž bylo zapojeno na 20 000 lidí, včetně kosmických specialistů. Vítězství a odměnu 15 000 dolarů si nakonec odnesl plukovník Thatcher Cardon, jinak profesí letecký chirurg, za svůj systém MPATS. Druhé místo a cenu 10 000 dolarů získal systém „Space Poop Unification of Doctors (SPUDs) Team Air-powered“ lékařského týmu, který řeší odvod exkrementů proudem vzduchu generovaným pohybem astronauta do skladovací nádrže v oddělené části skafandru. Třetí cenu 5000 dolarů si ze soutěže odnesl Hugo Shelley za Skafandrový systém likvidace odpadu. Jeho řešení „Spodní prádlo pro stav beztíže" dezinfikuje odpad uvnitř kosmického obleku, kde je skladován.

Inspirováno medicínou
Vítězné řešení Thatchera Cardona MPATS (Maces Perineal Access & Toileting System, tedy Perineální přístup a vyprazdňovací systém), kterého inspirovaly laparoskopické systémy umožňující lékařské zákroky s minimálními zásahy do těla pacienta, používá obdobu přechodové komory v oblasti rozkroku skafandru, kam může být vložena nafukovací podložní mísa nebo speciální pleny, které se mohou pomocí malého otvoru vyměňovat. Právě vrstvená plena složená z absorpčního gelu odděleného plastem je další z novinek Cardonova systému. Speciální pleny používají astronauti už nyní, ale problém je relativně omezená výdrž pleny, a to, že nemohou být odstraněny bez rozepnutí skafandru. Což právě Cardonův systém umožňuje - jeho pleny jsou dopravovány dovnitř a ven skrz zavaděč, a je možné je nosit i několik dní - přesněji plena vydrží tak dlouho, dokud kosmonauti potřebují jen „na malou“.
Konstrukce dokonce umožňuje astronautovi výměnu spodního prádla bez nutnosti sundat skafandr - vše pak zůstane uvnitř. Komora se ale dokáže odpadu v podobě např. nafukovacích podložek či plenek i zbavit - pošle je do vesmíru. Patentovaný systém funguje pro muže i ženy.
Klíčovými součástmi sytému MPATS jsou perineální přístupový port, ventilový otvor na rozkroku skafandru a zavaděč, což je průhledná plastová trubice o průměru zhruba 3 cm, která funguje jako bidet. Jeden model zahrnuje i malou videokameru používanou v ordinacích. Astronauti mohou používat zařízení v různých konfiguracích, které zahrnují odnímatelný sací katetr pro močení, nafukovací podložní mísu pro defekaci, speciální spodní prádlo či pleny. Odpad odčerpává pryč sací motor napájený lithiovou baterií a připojený k boku astronauta.

Levnější než záchodové prkénko v letadle
Za svůj návrh, který by měl být realizován do čtyř let, získal vynálezce zhruba půl milionu Kč, nicméně k jeho zhotovení potřeboval součástky v hodnotě několika dolarů, tedy rozpočet diametrálně vzdálený od drahých specializovaných částí pořizovaných často NASA za astronomické sumy. Většinu z nich pořídil dokonce nákupem v běžném supermarketu a prodejně pro kutily. Např. jednu z hlavních součástí, nafukovací podkládací polštář používaný při léčbě hemeroidů (tzv. koblihu) lze zakoupit ve Walmartu za 10,72 dolarů, plastový sáček do sedáku mu ušila jeho žena Gerilyn. Další součást systému - hygienickou tyčku, která je použita v zavaděči místo toaletního papíru a čistí jakoukoli oblast, která by mohla obsahovat odpadní materiál - vyřešil Cardon úpravou obdobné tyčky pořízené za necelé čtyři dolary v supermarketu.
Stejně jako mnoho vynálezů NASA, může najít Cardonův systém uplatnění i na Zemi, kde by mohl být používán pro imobilní pacienty upoutané na lůžko a několikanásobně zkrátit intervaly, kdy je jim nutné měnit pleny.

 
Publikováno: 3. 5. 2017 | Počet zobrazení: 1473 článek mě zaujal 202
Zaujal Vás tento článek?
Ano