murr Schunk

Jaderné elektrárny jsou připraveny i na extrémní přírodní podmínky

Letošní zima byla označována za jednu z nejchladnějších za poslední roky, rok 2015 byl pro Česko jedním z nejsušších za posledních sto let, v roce 2008 jsme zaznamenali nejsilnější zemětřesení v Česku a v roce 2004 se na našem území objevilo výjimečně silné tornádo. To vše napovídá, že se na českém území projevují extrémní výkyvy počasí. Jak je na ně ale možné připravit jaderné elektrárny?

 

Česko patří z hlediska extrémních projevů počasí a seizmické aktivity k velmi klidným zemím, avšak projekt jaderné elektrárny je záležitostí několika desítek let...

Extrémy českého počasí
Například nové bloky, které mají vzniknout v Česku, budou mít projektovou dobu provozu 60 let s možností prodloužení. Z dlouhodobých záznamů plyne, že se situace mírně mění a přibývá extrémů počasí. Mezi příklady můžeme jmenovat tornádo, které řádilo v roce 2004 v Litovli. Patří k nejsilnějším tornádům v Česku od roku 1993 a je výjimečné tím, že postihlo zabydlenou oblast. Vítr o rychlosti přes 200 km/h vyvracel stromy, odnášel střechy domů a zanechal za sebou škody za více jak 100 milionů korun.
Dále byla diskuze o budoucnosti přírodních podmínek v Česku vzbuzena suchem z roku 2015, které ČHMÚ přirovnává k suchu v roce 2003 a pak už jen k historickým suchům v letech 1947 a 1904. Ne tak výjimečné jsou v některých oblastech otřesy půdy. K seizmicky nejaktivnějším oblastem patří Kraslicko v Karlovarském kraji, kde byl v roce 2008 zaznamenán nejsilnější otřes na území Česka, který dosahoval 4,3 stupně Richterovy škály.
Při přípravě projektu nové jaderné elektrárny je lokalita posuzována z mnoha hledisek, včetně dostatku vody k chlazení, seizmické aktivity atd., a to s dlouhodobým výhledem. Nehrozí tedy, že by byla nezodpovědně umístěna do potenciálně rizikové oblasti. Navíc příklady ze světa ukazují, že jaderné bloky je možné uzpůsobit k bezpečnému provozu i v podstatně náročnějším území, než jsou české jaderné lokality.

Zemětřesení a jaderné elektrárny
Jedním z reaktorů typu VVER, které jsou i v českých a slovenských jaderných elektrárnách, provozovaným v extrémních podmínkách, je reaktor íránské jaderné elektrárny Búšehr. Její projekt byl uzpůsoben k provozu v seizmicky aktivních oblastech, takže budovy jsou odolnější než v případě standardního projektu a jsou vybaveny kompenzačními tlumiči otřesů, které brání jejich zhroucení i při velmi silných otřesech půdy. Odolnost elektrárny prokázalo již několik zemětřesení, nejsilnější z nich přišlo v roce 2013 a mělo sílu 6,3 momentové škály. Zabilo desítky lidí, stovky jich zranilo a způsobilo rozsáhlé škody, ale elektrárně nezpůsobilo žádné poškození.
Trochu historičtějším příkladem je arménská Mecamorská jaderná elektrárna s dvěma bloky typu VVER-440 opět se zvýšenou odolností vůči zemětřesení. V roce 1988 došlo v Arménii k zemětřesení o síle 7,2 momentové škály, které je jedním z nejvážnějších na území bývalého Sovětského svazu. Elektrárna leží přes 70 km od epicentra, takže ji nezasáhly tak silné otřesy. Zemětřesení, kterému padlo za oběť několik desítek tisíc lidí, přestála Mecamorská elektrárna bez vážného poškození. Po šesti letech byl obnoven provoz jednoho bloku z politických a finančních důvodů.

Více extrémů na jednom místě
Komplexnějším případem je indická JE Kudankulam, kde jsou dva bloky s reaktory typu VVER-1000 v provozu a další dva ve výstavbě. Tato elektrárna stojí v provincii Tamilnádu na jižním cípu Indie na pobřeží Indického oceánu. V této provincii panuje tropické podnebí, teplota zde v létě dosahuje 43 °C a většinu srážek přináší monzunové deště. Výstavbu této elektrárny tedy provázely protesty obyvatelstva přilehlých obcí, které se obávalo nedostatku vody. K JE Kudankulam je však přidružena odsolovací stanice, takže si vyrábí vodu technickou i pitnou pro vlastní spotřebu i pro okolní obce a průmysl.
Dalším přírodním jevem, na který musí být jaderné elektrárny připraveny, jsou tropické cyklóny, které jsou pro tuto oblast příznačné. Vznikají nad rozpáleným mořem a přesouvají se na pevninu, kde boří a ničí. Jedním z nejvýznamnějších cyklónů je Thane z roku 2011, který způsobil rozsáhlé škody na majetku a kterému padlo za oběť 48 lidí. Maximální rychlost dosahovala 165 km/h.
Daleko větší nebezpečí pro JE ale představuje podmořské zemětřesení, které vyvolá vlnu cunami. Odolnost vůči zemětřesení byla zmíněna u íránské a arménské jaderné elektrárny, takže nyní jen o nejničivější vlně cunami, která kdy zasáhla Indii.
V roce 2004 vyvolalo zemětřesení o síle 9,1 stupňů momentové škály (přibližně to odpovídá stupni 9 na známější Richterově škále) až 30metrovou vlnu cunami. Šlo o třetí nejsilnější zemětřesení na světě, které bylo zaznamenáno seismografem, a posunulo severní pól o 2,5 cm. Provincii Tamilnádu zasáhla „jen“ asi 4,5 m vysoká vlna, která zatopila 100kilometrový pás pobřeží až 2 km hluboko do vnitrozemí a měla na svědomí na čtvrt milionu lidských životů.
Zdejší jaderné elektrárny, které byly v tu dobu v provozu, byly bezpečně odstaveny a bezpečnostní systémy i přes výpadky některých čerpadel zajistily jejich dlouhodobé chlazení, takže mohly být o pár dní později uvedeny do běžného provozu.
Dosud jsme se věnovali jen událostem, k nimž již došlo a které je tedy možné znovu očekávat. Jaderné elektrárny jsou ale projektovány tak, aby vydržely i mnohem závažnější události. Jaderná elektrárna Kudankulam má stejně jako reaktory typu VVER-1200 speciální pasivní systémy, které slouží k bezpečnému dochlazení reaktoru a spolehlivě zabraňují úniku radioaktivních látek mimo jadernou elektrárnu. Reaktory s těmito moderními bezpečnostními systémy, díky nimž se řadí ke generaci III+, jsou ve výstavbě v Rusku, v Bělorusku, v Indii a připravuje se jejich výstavba v Maďarsku, Finsku, Íránu a dalších zemích.

 
Publikováno: 3. 5. 2017 | Počet zobrazení: 1034 článek mě zaujal 192
Zaujal Vás tento článek?
Ano