Galileo už funguje - podíl na tom mají i Češi

Historie ambiciózního projektu EU a Evropské kosmické agentury (ESA) na vybudování vlastního evropského navigačního systému se začala psát před téměř dvěma desítkami let. Poté, co v roce 1999 došlo k propojení vesmírných programů Německa, Francie a Itálie, padl na červnovém zasedání Evropské komise v Bruselu v roce 2001 návrh na vytvoření evropského satelitního navigačního systému, nezávislého na americkém GPS. V případě kritické situace totiž hrozilo riziko, že USA, byť spojenec Evropy, by mohl služby systému GPS omezit nebo znepřístupnit. Systém, který dostal název Galileo, byl následně oficiálně ustaven a rozplánován, do roku 2005 měla proběhnout fáze výzkumu a vývoje, v letech 2006 až 2007 pak zavádění a od roku 2008 už měl v původních představách zakladatelů systém fungovat naplno.

Problémy dlážděná cesta do vesmíru
Realita však, jako obvykle, vypadala trochu jinak a původní harmonogram nabral kvůli potížím s financováním (už za dva roky po zahájení se ukázalo, že na počátku stanovený rozpočet stačit nebude), právními a občas i technickým problémům postupně značné zpoždění. První testovací satelit s označením GSAT0001 nazvaný Giove-A, se dostal na oběžnou dráhu těsně před koncem roku (konkrétně 28. prosince) 2005, s 28měsíčním odstupem pak následoval druhý, Giove-B, a postupně další. Ty však již na rozdíl od prvních dvou vynesených Sojuzy z ruského kosmodromu Bajkonur, dopravovaly do vesmíru rakety Ariane z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně na pobřeží Karibiku. Zatím poslední čtveřice satelitů se na své pozice dostala v listopadu loňského roku na palubě rakety Ariane 5ES (což je mimochodem další rekord, pokud jde o počet satelitů vynesených během jednoho startu), a nyní jsou tato zařízení v přípravné fázi k provozu.
Původně měl být Galileo provozuschopný od roku 2008 (má tedy 9letý skluz), realizace nabrala zpoždění a také cena systému se vyhoupla až na zhruba 5násobek původně předpokládaného rozpočtu. Nicméně Galileo už je realitou a od konce loňského roku už, byť ještě v ne plnohodnotné podobě, funguje. A pro Česko má projekt ještě jeden zajímavý aspekt: Pro sídlo agentury GSA, která navigační systém provozuje, byla v roce 2010 zvolena Praha. Další klíčovou součástí Galilea je středisko řízení misí v italském Fucinu, centrum pozemní kontroly v německém Oberpfaffenhofenu, a pětice sledovacích stanic rozmístěných ve Švédsku, v Guyaně, v Nové Kaledonii, na karibském Réunionu a v Belgii.
Galieo má nyní na oběžné dráze celkem 18 satelitů (z toho 14 již plně funkčních a čtyři v testovacím režimu), které zajišťují provoz systému. Ve finálním stavu, který má být dosažen v roce 2020, bude systém tvořit komplex tří desítek satelitů, z nichž 6 bude plnit funkci záložních pro případ výpadku některého ze satelitů základní sestavy. Družice o hmotnosti 675 kg (z čehož 80 kg připadá na přístrojové vybavení) a rozměrech 2,7 × 1,2 × 1,1 m jsou rozmístěny na tzv. středním orbitu ve vzdálenosti 23 222 km od planety Země, na třech různých drahách, posunutých od sebe o 120 stupňů, kde by měly vydržet až 15 let, což je jejich předpokládaná životnost.
Zatímco předchůdci Galilea - GPS a Glonass - jsou „národní“ systémy USA a Ruska, je Galileo od svého počátku panevropským mezinárodním projektem, na němž se kromě členských států EU podílí mj. i Ukrajina, Norsko a Švýcarsko, ale např. i Maroko. I když je Galileo charakterizován jako „evropský“ systém, není omezen výhradně na Evropu. Stejně tak nejde pouze o navigační systém, i když to je jeho primárním posláním. Ve skutečnosti představuje projekt rozsáhlý komplex dalších služeb, založených na telemetrických datech získávaných prostřednictvím satelitního systému. Využití najde např. v zemědělství, dopravě, ale i v medicíně apod. Pro české firmy je Galileo a zapojení ČR do tohoto programu šancí na vývoj různých aplikací, ale také možností, jak se zapojit jako subdodavatelé i do dalších projektů Evropské kosmické agentury ESA. Od roku 2012, kdy Agentura pro evropský globální navigační satelitní systém přestěhovala své sídlo do Prahy, dosáhl podle jejích představitelů přímý přínos české ekonomice 800 mil. Kč.

Příliš přesný pro nebezpečný svět
Na rozdíl od GPS a Glonassu, které mají armádní kořeny, je Galileo, zastřešený Evropskou kosmickou agenturou (ESA), už od základu civilní systém provozovaný civilními organizacemi. Oproti svým předchůdcům a konkurentům je také výrazně přesnější. GPS na orbitu provozuje 31 satelitů, které pracují s přesností na vzdálenost pěti metrů, Glonass se svými 27 družicemi dokáže určit pozici pozemského objektu s přesností na 3 m. Běžná přesnost určená pro služby Galilea, poskytované zdarma je do 4 m, tzn. obdobná jako u konkurence, to ovšem není vše - Galileo dokáže pracovat i s metrovou přesností, je tedy 5krát přesnější než GPS a třikát než Glonass. Systém bude nabízet i řadu specializovaných, komerčních služeb a zakódovaná komunikace pro speciální potřeby umožní systému pracovat s přesností až v řádu desítek centimetrů (!), což konkurenční systémy zatím nejsou schopné nabídnout.  Mimochodem právě vysoká přesnost Galilea byla paradoxně i jedním z průvodních problémů systému, které se podepsaly na jeho zpoždění: vadila USA, provozujícím konkurenční GPS, resp. americkému ministerstvu obrany, které se dokonce vyjádřilo, že ji považuje za faktor ohrožující bezpečnost země a určitou dobu trvalo, než se spory mezi USA a EU podařilo urovnat.
Galileo má ovšem navíc ještě jeden trumf - má umožnit příjem signálu i v místnostech a tunelech, které jsou zatím slabinou jeho předchůdců. Oznámení „…signál GPS ztracen“, který znají důvěrně řidiči projíždějící delšími tunely, by po plnohodnotném zprovoznění Galilea hrozit neměl ani v těchto případech. Teoreticky má Galileo fungovat i na obou zeměpisných pólech, kde GPS v současné verzi nemusí být vždy přesná. Evropský civilní družicový navigační systém Galileo bude poskytovat celkem čtyři druhy služeb:

- Základní služba (Open Service - OS) – základní signál poskytovaný zdarma, kromě navigačních služeb bude umožněno např. i přesné stanovení času.
- Komerční služba (Commercial Service - CS ) – využívá na rozdíl od základní služby ještě další dva signály chráněné kódováním, které umožňují přístup k celému spektru různých aplikací; nabízí mj. vyšší přesnost při určování pozice.
- Veřejně regulovaná služba (Public Regulated Service - PRS ) – dva šifrované signály s kontrolovaným přístupem a dlouhodobou podporou, určené pro státem vybrané uživatele, především pro bezpečnostní složky státu.
- Vyhledávací a záchranná služba (Search And Rescue service - SAR ) – služba nouzové lokalizace v rámci celosvětové družicové záchranné služby COSPAS-SARSAT s možností oboustranné komunikace; podle zástupců GSA zkrátí hledání uživatelů v nouzi z dosavadních až tří hodin na deset minut.

/joe/

Publikováno: 27. 2. 2017 | Počet zobrazení: 1654 371