Amper ITS Schunk

Reaktory se stěhují na moře

Jaderné elektrárny vyplouvají - přesněji řečeno až v příštích letech, ale jedním z trendů, které lze pozorovat už dnes v oblasti jaderné energetiky, je přesun výroby jaderné energie na moře. Příští rok by mělo vyplout první zařízení tohoto druhu ruské provenience a na obdobném projektu, plánovaném o pár let později, pracuje rovněž další nukleární velmoc - Čína.

 

Myšlenka plovoucích atomových elektráren není úplnou novinkou. Za prvním úspěšný projektem tohoto typu by bylo možné považovat nasazení americké dopravní lodě Sturgis s 10MW reaktorem, kterou USA využívaly v 60. a 70. letech minulého století u Panamského průplavu a v Antarktidě. Po sérii jaderných incidentů, jimž dominovala havárie jaderné elektrárny v Černobylu, však došlo k výraznému omezení aktivit v jaderné energetice, což postihlo i myšlenku na možné komerční využití plovoucích jaderných elektráren. Nyní se však zřejmě dožijí své opětné renesance.

Z vody na souš a zpět
Rusko pracovalo na projektu mobilní atomové elektrárny umístěné na moři už několik let. Zařízení, s nímž se počítalo hlavně pro zásobování energií odlehlých oblastí, kde je obtížné nebo neekonomické napojování na elektrickou síť nebo stavět pozemní zdroje, je realitou a první ruská plovoucí jaderná elektrárna má být uvedena do provozu už příští rok. Měla by být zakotvena v oblasti, pro kterou bude dodávat energii a vytvořit tak výkonný lokální zdroj.
Ruští inženýři se zabývají myšlenkou na komerční jadernou elektrárnu na vodě už přes čtvrt století - s provozem jaderných reaktorů mimo pevninu mají nepochybně bohaté zkušenosti, ve službách ruské námořní flotily i ledoborců jich na světových mořích a oceánech funguje dost. Ostatně i ruské civilní jaderné elektrárny odvozují svůj původ od reaktorů vyvíjených pro nukleární ponorky. Konkrétní podobu však dostal tento projekt až v posledních letech (intenzivně se na něm pracuje ale už od 90. let minulého století) a poměrně nedávno obdržel konečně zelenou k realizaci. A v petrohradské loděnici (původní projekt počítal s využitím loděnice Sevmaš v Severodvinsku) se tak staví první ruské zařízení tohoto typu. Základem pro plovoucí jadernou elektrárnu je modifikovaný reaktor odvozený od typu používaného na ledoborcích. Je jím plavidlo Akademik Lomonosov, na němž bude umístěna dvojice 35MW reaktorů KLT-40. Po dokončení bude naloženo jaderné palivo (což by mělo být v období 2018-19) a mobilní elektrárna dopravena do arktického přístavu Pevek, kde bude zakotvena a uvedena do provozu. Zatímco ruské ledoborce s jaderným pohonem používaly vysoce obohacený uran, modifikované reaktory pro Akademika Lomonosova bude pohánět nízko obohacený uran. Po Akademiku Lomonosovovi by mělo následovat i druhé plavidlo toho typu, s nímž se počítá pro službu v dálněvýchodním přístavu Viljučinsk na poloostrově Kamčatka. Finální zprovoznění obou zmíněných elektráren však není ještě zcela jasné, vzhledem k opakovaným odkladům.   

Vyplují první Číňané?
Podobný projekt připravuje i Čína, která podle informací listu Global Times plánuje vybudovat flotilu dvou desítek plovoucích jaderných elektráren, jež by měly najít využití např. v lokalitách, kde se provádí průzkum mořských ložisek ropy a plynu - výrobce už podepsal dohodu s China National Offshore Oil Corporation.
Návrh čínské námořní jaderné elektrárny se hodně podobá již dříve oznámenému ruskému projektu, což však není nic překvapivého vzhledem ke konstrukčním požadavkům a možnostem takovéhoto řešení. Původně Čína plánovala využít pro tyto své projekty ruské technologie, než se rozhodla pro vlastní design. China General Nuclear Power Corporation (CGN) vyvine vlastní malý 200MW modulární tlakovodní reaktor s označením ACPR50S, schválený čínskou Národní rozvojovou a reformní komisí jako součást 13. pětiletého plánu pro inovační energetické technologie. Práce na vývoji ACPR50S již probíhají, konstrukce reaktoru by měla být zahájena příští rok a jeho schválení se očekává v roce 2020.
China National Nuclear Corporation (CNNC) plánuje využít typ AC100S, což je označení pro námořní verzi jejího víceúčelového modulárního 100MW reaktoru 3. generace ACP100. Pozoruhodné je, že ACP100 je první reaktor svého druhu na světě, který prošel přezkoumáním bezpečnosti a schválením Mezinárodní organizace MAAE. Inovativní malý tlakovodní reaktor je navržen jako pasivní bezpečnostní systém, který by měl být schopen pracovat v extrémně náročných podmínkách a být schopen se vypořádat s mnohonásobnými poruchami při zajištění prevence úniku radioaktivity v rané fázi nebo ve velkém měřítku. Svým způsobem jde o průlomové řešení.
Zahájení výstavby prvních dvou z plánovaných námořních jaderných elektráren, budovaných společnostmi CNNC a CGN, už obě firmy ohlásily letos v rámci 5letého plánu pro roky 2016-2020, ovšem ještě bez bližší specifikace, kde budou postaveny. V dřívějším prohlášení však už v červenci čínská státní média sdělila, že Peking hodlá vybudovat řadu námořních plošin s jadernými elektrárnami, aby podpořil „rozvoj v oblasti Jihočínského moře", což je však kontroverzní oblast, o níž Čína vede spory se svými sousedy. Elektrárna CNNC by měla zahájit provoz roku 2019, projekt CGN pak v následujícím roce. Náklady na výstavbu plovoucí JE se odhadují na zhruba 500 mil. dolarů.
Plovoucí JE bude pravděpodobně v bezpečí před zemětřesením, ale hrozbou by naopak mohly být silné bouře a riziko havárie v odlehlých arktických oblastech. V případě jaderné havárie bude mít plovoucí jaderná elektrárna dostatek snadno dostupné chladicí vody, ovšem nemusí mít už přístup k záložním off-site zdrojům, a bude pravděpodobně mnohem obtížnější zabránit úniku radioaktivity, než u systémů, které využívají pro takovéto případy konstrukce pozemích jaderných elektráren. Jak ale prohlásil předseda Čínského úřadu pro atomovou energii Xu Dazhe, úřady plánují mořské plovoucí elektrárny, které budou procházet přísným a vědeckým posuzováním.

Atom na vlnách
První plovoucí jaderná elektrárna: USS Sturgis - původně námořní dopravní loď byla v roce 1960 vybavena 10 MW reaktorem typu MH-1A (Mobile High Power Reactor), prvním svého druhu. Byla přepravena do Panamského průplavu, kde v letech 1967 - 1975 dodávala elektřinu pro čerpadla pohánějící zámky plavebních komor. Zařízení však bylo příliš náročné na údržbu a jeho provoz vyžadoval mnoho vysoce kvalifikovaných techniků, takže bylo po 10leté službě vyřazeno a demontováno. Jen pár let poté, co MH-1A zahájil svou činnost v Panamě, navrhla společnost Offshore Power Systems ukotvenou plovoucí jadernou elektrárnu na umělém ostrově u Atlantic City na pobřeží New Jersey. Projekt reflektoval zvýšenou bezpečnost a otázky životního prostředí, ale skončil roku 1978.

 
Publikováno: 31. 1. 2017 | Počet zobrazení: 856 článek mě zaujal 134
Zaujal Vás tento článek?
Ano