Brněnské ohlédnutí
Každoroční podzimní strojírenský veletrh v Brně s sebou nese zvláštní atmosféru a nálady, možná trochu nostalgie, ale hlavně pro všechny nastavení zrcadla strojírenskému oboru v Česku, i možnost porovnání s konkurencí v zahraničí.
Letošní Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně měl pro účastníky i zvláštní příchuť. Jednak byl již připravován pod vedením staronového tuzemského majitele Brněnských výstav a veletrhů – města Brna, které kromě změn ve správních orgánech zřejmě do vlastního chodu jednotlivých výstavních akcí přímo zasahovat nebude. Dále byl ovlivněn dominantním postavením Číny jako letošní partnerské země MSV. K těmto faktorům se navíc přidávají i další okolnosti jako byl například výběr automatizace jako hlavního tématu a přidružení dalších samostatných průmyslových segmentů, jako slévárenství, svařování, povrchové úpravy a plastikářský průmysl, ale i snaha soustředit na veletrhu expozice rychle se rozvíjejících a návštěvnicky atraktivních aditivních technologií.
Každý český veletrh – a brněnský strojírenský zvlášť – nabízí vždy téměř dokonalý obraz stavu oboru, hospodářství, politiky i celé společnosti. V konkrétním případě MSV to byla hlavně z jedné strany objemná a vzdušná státní expozice Číny, a na druhé straně stísněné stánky soukromých, každou korunu šetřících firem. Oborově orientované pavilony, v nichž bylo možno nalézt velmi zajímavé exponáty, spolu s poloprázdnou plochou finančně krachujícího velkého strojírenského podniku s baťovskou tradicí. To vše vytváří výrazné protiklady, kterým každá veřejná výstava vědomě či nevědomky nastavuje zrcadlo.
Účast společnosti Misan s.r.o. se v tomto roce nebývale rozšířila expozicí aditivních technologií v pavilonu Z, kam se tato sekce přemístila z pavilonu A, a dále pak podporou snahy vydavatele technického tisku na zviditelnění vrcholu současné výrobní techniky v samostatné expozici víceúčelových strojů. Protože se v tomto případě nové prezentace víceúčelových strojů jednalo o pilotní projekt, je třeba provést jeho vyhodnocení jak účastníky, tak i organizátory a rozhodnout, zda v něm pokračovat, s jakým tématem a s jakými partnery.
Myšlenka dílčího oborového členění výrobní techniky není ničím novým, a je využívána například na výstavách EMO. Určitě přispívá ke snadnější orientaci návštěvníka. Pro naše české poměry se ale toto řešení jeví jako neúměrný a nákladný projekt, pro česká zastoupení nepřijatelný. Na veletrhu se jednoznačně prokázal trend zejména prodejců, ale i výrobců výrobní techniky, neustále rozšiřovat nabízený sortiment tak, aby co nejvíce pokrýval možné poptávky v teritoriu. Tento trend není výhradně českou specialitou, a je rozšířen po celé Evropě.
Vede to k určité degradaci, sice stagnující, ale stále velmi vysoké úrovně současné výrobní techniky.
A ještě poslední zajímavý poznatek nejen z brněnského veletrhu. Při procházení jednotlivými stánky prodejců obráběcích strojů jsem v expozicích zaznamenal nárůst podílu konvenčních strojů.
V Brně bych to snad chápal, v převažující míře jsme stále jen subdodavatelem pro výrobce konečných produktů. Ale překvapivý byl počet konvenčních exponátů například na veletrhu AMB Stuttgart – a nemyslím, že se jedná o přípravu začlenění milionu uprchlíků do německého průmyslu. A úplně poslední zjištění: Nejvíce se čínské konkurence bojí Němci. ■
Jaroslav Svoboda
413
