ITS OnRobot Schunk

Následky změny pravidel klasifikace nebezpečnosti chemických látek a směsí - maziv

Dnes nelze jednoznačně doložit začátek průmyslové výroby a využití chemických látek, ale jejich rozsah se v 19. století rapidně zvětšil. V průběhu rozvoje této produkce samovolně docházelo k poznání, které látky jsou nestabilní samy o sobě nebo reaktivní v kombinaci s jinými. Že další látky jsou jedovaté nebo omamné. Postupně tedy z izolovaných iniciativ začaly vznikat snahy o hodnocení chemické bezpečnosti (fyzikálně-chemické vlastnosti) a chemické hygieny (vliv na zdraví člověka a životní prostředí). 

 
Z historie chemické bezpečnosti 
Ke sjednocení hodnocení chemické bezpečnosti bohužel vedla cesta přes zkušenosti získané při průmyslových haváriích. Úprava místní legislativy ovlivňující nakládání s chemickými látkami vznikla po požáru vlaku Abergele (Velká Británie, 1868). V evropském kontextu znamenaly významný posun nehody v anglickém Flixborough, nizozemském Beeku a italském Sevesu, které podnítily vznik směrnice "Seveso" (82/501/EHS). Aktualizace směrnice byla dále prováděna s ohledem na poznatky, které přinesly další závažné havárie v chemickém průmyslu (Bhópál). 

Hodnocení vlivu chemických látek na zdraví člověka se vyvíjelo již dříve. V 16. století lékař Paracelsus definoval základní poučku toxikologie: „Jed od léku odlišuje pouze podávané množství." V 19. století začal strukturovaný experimentální výzkum toxických účinků chemikálií na zvířatech. Max Gruber (Německo, 1886) zveřejnil jako první výsledky testů vlivu oxidu uhelnatého na slepice a králíky. Z počátku 20. století Karl B. Lehmann stanovil pro některé průmyslově používané chemikálie maximální pracovní koncentrace. Ve 40. letech 20. století pak Americká konference vládních průmyslových hygieniků (ACGIH) publikovala systém nejvyšších přípustných koncentrací a apelovala na zlepšení jejich měření. Zvyšující se znalost významu závodního zdravotnictví spolu s rozpoznanými nemocemi z povolání pokračuje až do dnešních dní.

Globálně harmonizovaný systém (GHS)
Zapojení mezinárodních organizací do vývoje doporučení pro nakládání s chemickými riziky bylo zahájeno v 50. letech 20. století. Jednalo se především o sjednocení bezpečnosti v oblasti dopravy nebezpečných látek (UN RTDG). Alternativou v Evropě je v současnosti Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).
Samotné základy GHS pak byly položeny na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992. Ačkoli byl evropský systém klasifikace (Dangerous Preparations Directive - DPD - Nařízení 1999/45/ES) systémově velmi podobný, došlo v rámci harmonizace s GHS ke tvorbě systému nového, a to pod zkratkou CLP (Classification, Labeling and Packaging) - Nařízení (ES) č. 1272/2008.
Základem tohoto systému je klasifikace nebezpečnosti chemických látek a směsí podle fyzikální nebezpečnosti, zdravotní nebezpečnosti a nebezpečnosti pro životní prostředí. Konec roku 2010 znamenal přechod na značení dle CLP pro velkotonážně vyráběné látky.  Od června 2015 pak došlo ke změně značení dle harmonizovaného systému CLP i u směsí, mezi něž patří i maziva. S touto změnou se pojí upravené postupy pro klasifikaci nebezpečnosti. Samotnou změnu symbolů spolu s příslušnými skupinami nebezpečnosti ilustruje tabulka 1.
 
Tab. 1: Změna značení nebezpečnosti
 

Důsledky změn na hodnocení nebezpečnosti maziv
Maziva se vyskytují v širokém spektru použití. Proto se dostávají do kontaktu jak s lidmi, tak životním prostředím. Vlivem přehodnocení nebezpečnosti chemických látek v rámci nařízení REACH došlo u některých látek ke zjištěním, která vedla ke zpřísnění klasifikace jejich nebezpečnosti. U hlavní složky maziv - základových olejů - došlo k jedné významné změně, a to posunutí limitu kinematické viskozity při 40 °C ze 7,0 na 20,5 mm2/s pro hodnocení toxicity při vdechnutí. 
Fyzikální nebezpečnost maziv je spojená s jejich hořlavostí. Pro tu je klíčovým parametrem bod vzplanutí. Tento parametr se tedy zásadně nezměnil. V tomto ohledu však významnější riziko tvoří pouze maziva ředěná odpařitelnými ředidly kvůli aplikačním důvodům. 
Pokud odhlédneme od viskozitou ovlivněné nebezpečnosti při vdechování, ovlivňují zdravotní rizika maziv především přísady. S ohledem na výsledky přehodnocení nebezpečnosti byla u některých používaných mazivostních přísad zjištěna jejich schopnost senzibilizace pokožky či její podráždění. Dalším faktorem je změna metodiky hodnocení směsí dle pravidel CLP. Došlo ke snížení úrovně koncentračních limitů dráždivé nebo žíravé složky pro klasifikaci směsi jako dráždivé pro oči. To vedlo ke zpřísnění klasifikace nebezpečnosti u některých motorových olejů. Vliv úpravy koncentračních limitů pak posunul i některé koncentráty vodou mísitelných procesních kapalin pro obrábění kovů mezi materiály žíravé nebo s rizikem vážného poškození očí. Pro ilustraci je přehled těchto limitů v tabulce 2.

Tab 2: Limity pro klasifikaci nebezpečnosti některých skupin
 

Úroveň vlivu chemických látek na životní prostředí již začalo ovlivňovat přehodnocení nebezpečnosti při registraci REACH, tedy pro některé látky od roku 2010. To se týká především antioxidantů, ale i biocidních složek. Významnější podíl těchto složek pak dílčím způsobem přenáší nebezpečnost i do finálních maziv.
Součástí změn je kromě úpravy postupu klasifikace nebezpečnosti i změna označování obalů. Došlo k harmonizaci standardních vět o nebezpečnosti (z R na H) a pokynů pro bezpečné zacházení (z S na P). Obsahově se nejedná o zásadní změnu. Přináší to pouze potřebu se sžít s tímto novým kódovým značením. 
Navíc přibylo Signální slovo, které rychle definuje závažnost celkové nebezpečnosti. Velikost rozměru etikety a výstražných symbolů je definována v závislosti na velikosti obalu. Doplňující informace uvedené na etiketě nesmí být v rozporu s klasifikací nebezpečnosti (viz. obr.). 

Nebezpečnost chemických látek je vázaná k současnému stavu vědění, což nevylučuje další změny v budoucnosti. Zpřísnění klasifikace nebezpečnosti nemá vést k omezení používání všeho nebezpečného, ale především upozornit na konkrétní nebezpečnost a tím vůbec zahájit prevenci vzniku škod nebo alespoň omezení rizika. 

 
Publikováno: 27. 7. 2016 | Počet zobrazení: 1211 článek mě zaujal 177
Zaujal Vás tento článek?
Ano