Česko na Hedvábné stezce
Je jaro roku ohnivé opice dobrou konstelací pro učinění zásadního kroku? Ve staré Číně by se to astrologové nepochybně snažili zjistit, v nových časech se zásadní kroky plánují podle volných termínů státníků. Ten vyhrazený pro Česko nastal koncem března 2016, kdy do ČR dorazil poprvé v historii čínský prezident Si Ťin-pching.
Tím se i rok 2016 zapíše do dějin naší ekonomiky jako významný milník ve spolupráci mezi ČR a Čínou, protože jak už to bývá při podobných příležitostech, v rámci takovýchto oficiálních návštěv jsou uzavírány či potvrzovány i důležité smlouvy a dohody. Český prezident Miloš Zeman a jeho čínský protějšek podepsali 23. března smlouvu o strategické spolupráci mezi Českem a Čínou, ministři memoranda o porozumění v oblasti průmyslu, dopravy, zdravotnictví nebo školství. Ale zatímco ve většině předchozích případů proběhly tyto záležitosti poměrně hladce, v případě Číny nesdílejí všichni nadšení z čínských investic, kterých má do ČR připutovat za téměř 100 mld. Kč – prezident Zeman již avizoval kontrakty v hodnotě 95 mld. – ale jsou označovány za poněkud kontroverzní záležitost. Hlavním ohniskem sporů je problematika lidských práv a jejich dodržování v Číně, která je za tuto oblast často kritizována.
Investice vs. lidská práva
Z pohledu reálného fungování současného světa, který si stejně dělá co chce, nezávisle na našem názoru, se věci mají asi takhle:
Čína, jedna z nejvýznamnějších ekonomik současného světa, která do značné míry ovlivňuje jeho celkovou hospodářskou situaci (je mj. i největším věřitelem jiné ekonomické supervelmoci – USA), je rozhodně faktorem, které nelze ignorovat. Slogany typu „byznys dostal přednost před lidskými právy“ jsou sice úderné, ale možná ne úplně na místě. Čína je velkým protekcionistickým trhem, který si země pečlivě chrání, a obchodní partnery pro spolupráci, zvláště pokud jde o větší projekty, si většinou velmi vybírá, takže proniknout na tamní trh není jednoduchá záležitost. A i země či firmy, kterým se to úspěšně podařilo, jsou nuceny podřídit se řadě omezení a pravidel, které si určují čínské úřady. Na čínský trh se snaží dostat řada firem z různých zemí, velmoci jako USA či Rusko nevyjímaje, ale vztahy podpořené oficiálními dohodami má jen několik z nich. Spolupráci na obdobné úrovni, jaká byla navázána při návštěvě čínského prezidenta má např. Německo či Velká Británie. Jsou (či přesněji řečeno byly zatím dosud) horšími zastánci lidských práv než Česko?
Jak uvedl Si Ťin-pching, Čína považuje ČR za důležitého strategického partnera pro spolupráci v Evropě, zejména v regionu střední a východní Evropy a obě strany budou spolupracovat při podpoře bilaterální spolupráce v rámci iniciativy Ekonomické pásmo Hedvábné stezky a Námořní Hedvábná stezka pro 21. století. V červnu si vlády na základě memoranda vymění první návrhy, přičemž konkrétní projekty by se mohly týkat až 15 oblastí, např. jaderné a čisté energie, rozvoje silniční, železniční a letištní infrastruktury, zemědělských technologií, sportu nebo kultury, další memoranda a dohody se týkají průmyslových zón, vědeckotechnické spolupráce, zdravotnictví a investic do infrastruktury cestovního ruchu nebo civilního letectví. Po celé trase projektu Nové hedvábné stezky buduje Čína pobočky svých bank a na jejich otevření se chystá i ČNB.
Pokud jde o avizované miliardy, Čína nyní investuje do širokého spektra oblastí od finančnictví, přes realitní trh až po významné průmyslové podniky či zdravotnictví a turistický průmysl. V Česku má zájem např. o energetiku, technologické firmy, nanotechnologie, ale i strojírenství. Bude letos i hlavním partnerem MSV v Brně. K prvním konkrétním ohlášeným investicím patří např. akvizice strojírenské společnosti ŽDAS, v moravskoslezském kraji Číňané vloží v první etapě 50 mil. eur (zhruba 1,35 mld. Kč) do firmy HE3DA a postaví ještě letos na Karvinsku technologický závod na velkokapacitní lithiové baterie na základě českého patentu, určené např. do osobních automobilů. Mezi 30 dohodami podepsanými v rámci česko-čínského ekonomického fóra jsou např. memoranda čínských společností s firmami jako je kunovický Aircraft Industries, ČEZ, či Škoda Auto. Největší česká automobilka naopak v Číně během 5 let investuje 60 mld. Kč v rámci dohody s automobilkou SAIC Motor Corporation, v níž se škodovky už vyrábí. Pro Škodu to je největší zahraniční investice, která má ještě více posílit její pozici na čínském trhu, kde loni prodala 282 000 aut.
Čínská investiční skupina CEFC Group (Europe) Company má v plánu ve spolupráci s partnery vytvořit investiční fondy a financovat projekty nejen v ČR, ale i na Slovensku, v Chorvatsku či v Maďarsku, uvedla výkonná viceprezidentka společnosti Marcela Hrdá.
Jak zdůrazňují odborníci agentury CzechTrade, Čína se chce zbavit nálepky světového velkoobchodu, často se zbožím ne právě vyrovnané kvality, a stát se uznávaným průmyslovým výrobcem zaměřeným na kvalitu. Přestože se nyní potýkala s poklesem hospodářského růstu, chce se v budoucnu technologicky se svou produkcí přiblížit nejvyspělejším zemím. Od loňského května se proto řídí plánem „Made in China 2025“, s cílem stát se do deseti let moderní výrobní supervelmocí a do roku 2020 dosáhnout 40% a k roku 2025 až 70% soběstačnosti ve výrobě základních součástek a materiálů pro letectví, komunikace, výrobu a distribuci elektřiny, strojírenství, dopravu a elektrotechniku. Do té doby bude však v Číně zvýšená poptávka po souvisejících technologiích, jimiž země zatím v potřebné míře nedisponuje, ale které ji může nabídnout vyspělý svět, což nabízí příležitost i pro české firmy.
Šance, nebo hrozba?
Vstup čínských investorů do české ekonomiky bývá také nezřídka spojován s varováním, že jejich možné napojení na čínské vládní kruhy, rozvědku apod., může představovat pro ČR vážné bezpečností riziko. Možná, ale dnešní svět – Česko nevyjímaje – je nastaven tak, že rozhodujícím faktorem jsou peníze, a jestli si Číňané budou chtít nějaký podnik či objekt u nás koupit, tak to prostě udělají, protože prostředky na to mají. Tak, jako např. od Řecka koupili proslulý aténský přístav Pireus (a to už je opravdu strategická záležitost), či v podobě investičních aktivit na africkém kontinentu, kde Čína už má silný vliv v řadě odvětví. Ale stejně tak proniká čínský kapitál i na nejvyspělejší trhy: např. v roce 2014 koupila čínská firma Lenovo divizi IBM i Motorolu, Huawei zase dominuje telekomunikačnímu trhu. Tempo přílivu čínských peněz do světové ekonomiky nabírá na obrátkách - čínské investice do zahraničních fúzí a akvizic dosáhly jen za první kvartál letošního roku 106 mld. dolarů (2,57 bilionu Kč), což už téměř dosahuje jejich celkové hodnoty za loňský rok, která činila 109 mld. dolarů.
To co může být poněkud znepokojující je fakt, že ve službách čínských firem, jež převzaly úlohu vlajkových lodí čínských investorů, u nás v jejich vedení fungují lidé, kteří se občas díky své předchozí politické či profesní kariéře netěší zrovna dobré pověsti, a s nimiž jsou spojovány spíše stinnější stránky historie novodobé české ekonomiky – např. v ČSA nemají na působení Jaroslava Tvrdíka (nyní šéf evropského zastoupení CEFC) nejlepší vzpomínky.
468
