Ceratizit AMPER 2019

Plastická maziva

S pojmem maziva je obecně spojena představa barelu či tuby s olejem, který se nalévá do motoru či jiných zařízení. Jejich spektrum má však mnohem širší rozsah a jedním z nejvýznamnějších zástupců jsou maziva s označením plastická. Najdeme je např. v automatizovaných mazacích systémech a neobejde se dnes bez nich řada průmyslových aplikací.  

 


Plastická maziva jsou látky plastického charakteru (tedy látky, jež se vlivem vnější síly plasticky deformují), které mají navíc velmi dobré mazací vlastnosti. Proces mazání plastickým mazivem lze přiblížit analogií s mycí houbou: čím více ji stlačíme, tím větší objem nasáté vody z ní „vyždímáme“. A podobně je tomu u plastických maziv.
Po olejích jsou druhou nejdůležitější skupinou látek, používaných k mazání. V současné době se používají hlavně při mazání valivých uložení a kluzných ložisek, ale i pro ozubené otevřené převody, převodovky, armatury, spínače, apod. Kromě toho se ale úspěšně uplatňují i v řadě dalších aplikací, kde lze využít jejich výhodných specifických vlastností. Mezi ně patří zejména:
• dlouhé domazávací a výměnné lhůty
• malé nároky na obsluhu a údržbu
• velmi nízká spotřeba maziva
• dotěsnění mazaných míst (snížený únik maziva a omezení vniku nečistot event. vody)
• jednoduchá konstrukce uložení (odpadají náročné pomocné systémy, potřebné při olejovém mazání)
• široké aplikační spektrum (možnost použití jediného výrobku pro různé typy třecích kontaktů)
Na druhé straně s sebou ovšem aplikace plastických maziv může přinášet (v porovnání s kapalnými mazivy) určité problémy a omezení, k nimž patří zejména
zhoršený odvod tepla z mazaného místa a nemožnost odvodu vzniklých nečistot.
Přesto výhody jednoznačně převažují a tak se plastická maziva úspěšně uplatňují v aplikované tribotechnice stále častěji.

Složení plastických maziv
Základem plastických maziv je tzv. tuhá fáze, označovaná obvykle jako zpevňovadlo (na celkovém objemu maziva se podílí od 5 do 20, někdy i 25 %), která tvoří jakousi mřížku. Ta je nosnou částí pro základový mazací olej, který tvoří 75 – 95 % mazadla a je hlavním faktorem ovlivňujícím jeho mazací vlastnosti. Zpevňovadla jsou zase nositelem plasticity maziv a mají největší vliv na aplikační vlastnosti konečného produktu; odolnost vůči vodě a teplotní použitelnost.
K těmto dvěma základním složkám patří i zušlechťující přísady – aditiva. Těch může mazivo obsahovat do 5 % svého objemu a zlepšují výsledné vlastnosti produktu a požadované vlastnosti maziva, např. ochranu proti korozi, vysokotlaké vlastnosti aj.

Různé typy pro různé aplikace
Hlavní dělení plastických maziv je dle použitého zpevňovadla. V současné době jsou nejrozšířenější plastická maziva na základě lithného mýdla (tvoří více než polovinu). Jde o univerzální maziva použitelná v širokém rozmezí teplot od –30 do +120 (130)°C. Dobře odolávají mechanickému namáhání a vyznačují se dobrou chemickou stálostí a odolností proti vodě. V praxi se uplatňují jako univerzální maziva pro mobilní techniku např. MOGUL LA 2, MOGUL LA 00, i v průmyslových provozech - např. řada PM MOGUL LVS, LV 2-3, LV 00 EP, řada PM MOGUL LVT EP, PM s přísadou tuhých složek MOGUL MOLYKA G, LVT 2 M, LVG 2 a v neposlední řadě i PM odolné vypírání vodou MOGUL LV 2 WR.
Méně rozšířená jsou plastická maziva vápenatá a hlinitá. Vápenatá maziva jsou určená zejména pro mazání kluzných uložení – MOGUL A 4, G 3, N 1 nebo MOGUL K 3. Jsou velmi odolná vůči působení vody, mají však omezenou použitelnost za zvýšených teplot tj. od –30 do max. 80 °C. Hlinitá plastická maziva se používají hlavně k mazání podvozků mobilní techniky (MOGUL A 00) a vyznačují se přirozenou vysokou přilnavostí a odolností proti vodě. Teplota použitelnosti těchto maziv je od –30 do 80 °C.
Pro zvýšení horní teploty použitelnosti plastických maziv se vyrábějí tzv. komplexní plastická maziva. Nejrozšířenější jsou lithná komplexní plastická maziva s horní teplotou použitelnosti do 150 °C krátkodobě, nebo při trvalém domazávání až 180 °C a hlinitá komplexní maziva s max. teplotou do cca 150 °C.
Pro správný výběr plastického maziva je rozhodující několik hlavních kritérií:
- typ zpevňovadla (Li, Ca, Al, Li-kx, aj.)
- typ základového oleje a jeho viskozita (ropný, syntetický, řepkový olej aj.)
- konzistence maziva (např. NLGI 2)
- požadavky na vysokotlaké vlastnosti (EP), případně přísady tuhých maziv (grafit, MoS2 aj.)
a další (obvodová rychlost, velikost a typ ložiska, tepelné zatížení ložiska, apod.)
Nejlépe je vždy použít takové mazivo, které doporučuje výrobce daného stroje či zařízení. 

Kompatibilita a klasifikace
Každé plastické mazivo je značně složitá směs látek, při jejichž vzájemném mísení není možné zcela vyloučit rizika plynoucí z jejich nekompatibility. Nejlépe je vždy mazané místo doplňovat stejným plastickým mazivem, které bylo používáno dosud. V případě změny plastického maziva – zpevňovadla, je ideální vyčistit mazané místo od zbytků starého maziva a naplnit novým. To ale často nebývá z provozních důvodů možné a změna se pak provede postupným vytlačováním starého maziva novým. Mazané místo je potřeba potom více hlídat. Některé typy nejsou vůbec kompatibilní.
Jistou obdobou viskozitní klasifikace olejů je v případě plastických maziv jejich „tvrdost“ – jde o systém podle NLGI (stanovení stupňů konzistence – 9 stupňů; od 000, označující tekuté plastické mazivo, po stupeň 6, určený pro velmi hutná maziva), který vychází z měření penetrace (tvrdosti) maziva podle ČSN 65 6307.
Podobně jako u průmyslových olejů, i v oblasti plastických maziv se uplatňují klasifikace zpracované dle ISO 6743/9 a DIN 51 502, které třídí plastická maziva zejména podle aplikačního určení, použitých přísad, odolnosti proti vodě a teploty použitelnosti.

www.paramo.cz
 

 

 
Publikováno: 18. 10. 2011 | Počet zobrazení: 2923 článek mě zaujal 454
Zaujal Vás tento článek?
Ano