Kosmické výročí: Už 15 let bydlí lidé ve vesmíru
Ve stínu kampaně kolem migrantů, která nyní zmítá Evropou, zpomalování hospodářského růstu, které trápí Čínu, předvolebních vášní, jež ovládly USA a řadu dalších více či méně významných problémů, jimiž žije dnešní svět, trochu zapadlo jedno výročí, které by naše globalizovaná planeta měla oslavit, vzhledem k jeho doslova nadnárodnímu přesahu: V listopadu uplynulo právě 15 let od doby, kdy lidstvo získalo novou trvalou adresu: vesmír.
Přesně tolik času totiž uběhlo do doby, kdy se lidé dlouhodobě zabydleli mimo svou domovskou planetu - byť v její blízkosti. Dne 2. listopadu 2000 byla dopravena první stálá posádka na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS, která od té doby již nebyla nikdy opuštěna - i když její obyvatelé už několikrát museli čelit problémům, které hraničily s jejich evakuací z této kosmické výspy lidstva. Na ISS se víceméně pravidelně střídají v půlročních intervalech dvou až 6členné posádky. Během 15 let jejího fungování s pravidelnými obyvateli hostila stanice už přes 200 lidí z 15 zemí, včetně „kosmických turistů". Američanů bylo už 141, Rusů 44, ale své zástupce vyslali na ISS jak evropské státy (Německo, Itálie nebo Nizozemsko), tak asijské země (Japonsko, Korea). Účastníky misí a zásoby pro ISS k ní dopravovaly různé typy kosmických dopravních prostředků: ruské rakety Proton a Sojuz, americký raketoplán a jejich následovník raketa Falcon 9 s kosmickou lodí Dragon, evropská raketa Ariane 5 a transportní moduly ESA, ale také japonská raketa N-2.
Po odstavení a zániku americké orbitální laboratoře Skylab v roce 1979 a ukončení provozu ruské stanice Mir v roce 2001 neměli kosmičtí výzkumníci k dispozici žádnou stabilní vesmírnou základnu. Jejich úlohu měla převzít právě mezinárodní kosmická stanice (International Space Station - ISS) jejíž projekt se datuje do 80. let minulého století,
Výstavba ISS začala na podzim roku 1998, kdy v úterý 20. listopadu odstartoval z kazaškého kosmodromu Bajkonur do vesmíru první modul Mezinárodní kosmické stanice - ruský modul Zarja, který posádka amerického raketoplánu Endeavour na oběžné dráze následně spojila s americkým modulem Node-1 (Unity). Téměř dvacetitunový (19 323 kg), 12,5 m dlouhý modul s maximálním vnějším průměrem 4,1 m byl základním stavebním prvkem amibiciózního projektu. Dva panely slunečních baterií (každý o rozměru 3,3 x 10,6 m) připojené k němu, byly v první fázi jediným zdrojem elektrické energie pro stanici. Ke komplexu se pak v létě 2000 připojil (již automaticky) tzv. servisní modul Zvezda, určený k zajištění provozu ISS, který dodával svými panely slunečních baterií také rozhodující část elektrické energie. Mezinárodní orbitální stanice získala svoje základy, a na podzim se do ní mohla nastěhovat první posádka.
Ve své dnešní podobě je stanice vybavena soustavou osmi párů baterií solárních panelů s rozpětím 73 m (zhruba jako křídla Boeingu), které vyrábějí 80 kW elektrické energie, jež je rozváděna k nejrůznějším zařízením prostřednictvím více než 8 km elektrických kabelů. Napájí mj. i 52 počítačů instalovaných na palubě ISS a stovku datových linek pro přenos informací z čidel tlaku, teploty, pozice ventilů apod.
ISS byla průběžně kompletována do své současné podoby a postupně se rozrůstala. V aktuální konfiguraci dokončené v roce 2012 přidáváním různých modulů představuje rozsáhlý komplex o délce 109 m, z čehož téměř polovina (51 m) připadá na obytné moduly.
Původně se počítalo s jejím využíváním zhruba do roku 2015. Sloužit však bude rozhodně déle (podle posledních informací by měla fungovat i po roce 2020) vzhledem k tomu, že Mezinárodní kosmická stanice je místem, kde jsou testovány špičkové technologie, která najdou uplatnění nejen při výzkumu vesmíru, ale i v pozemské praxi a v současné době není k dispozici žádná obdobná alternativa, umožňující provádění kosmického výzkumu v takovémto rozsahu.
Letos v létě mohli kosmonauti ochutnat i pravé italské espresso ze speciálního kávovaru, nebo první úrodu vypěstovanou ve vesmíru - vlastnoručně vypěstovaný salát. Úplně první vzorky vypěstované zeleniny v podmínkách kosmické stanice v rámci předcházejícího experimentu (viz obr.) totiž nebyly určené ke zpestření orbitální kuchyně, ale odeslány vědcům na Zemi k analýzám.
Čína staví v kosmu svůj vlastní Nebeský palác
K vybudování vlastní kosmické stanice pojmenované Tchien-kung (v přepisu Tiangong) neboli „Nebeský palác“ se rozhodla i Čína, ta má však zatím na orbitu jen její základ - dočasný experimentální modul Tiangong1, vypuštěný roku 2011, který slouží k ověřování různých technologií a projektů. Čínská kosmická stanice by měla začít fungovat v plánovaném rozsahu a konfiguraci až kolem roku 2020 - 2022, kdy chce mít Čína na orbitu svou stále obydlenou stanici. Má mít hmotnost kolem 60 t a tvořit ji budou tři klíčové moduly Tiangong. Tiangong-2 (vypuštění se předpokládá v roce 2016) pro tříčlennou posádku bude opatřen dvěma stykovacími uzly, což umožní kromě transportní lodi pro posádku připojit i nákladní loď. Tiangong-3 (do kosmu ca 2022) už má umožnit přijmout současně dvě pilotované kosmické lodě a jednu nákladní loď a nabídnout i větší prostor pro vědecké experimenty.
426
