SPS AMPER 2019 Schunk EuroBlech Murrelektronik

Po silnici i vzduchem

Sen lidstva o osobním dopravním prostředku schopném pohybovat se po zemi i ve vzduchu nabývá nové, pevnější obrysy. Na rýsovacích prknech (přesněji řečeno v počítačích) konstruktérů se rodí nová generace těchto strojů, které už za sebou mají i ostré provozní zkoušky, kde předvedly své schopnosti. Jejich modernější a dokonalejší následníci by se mohli dostat na trh už během příštích let.

 

Americká firma Terrafugia pracující na vývoji létajícího auta představila oficiálně (v podobě modelu) projekt svého nového stroje TF-X, čtyřmístného hybridního dopravního prostředku, kombinujícího v sobě schopnosti automobilu a elektrického letadla umožňujícího vertikální vzlet a přistání (VTOL - Vertical take - off and landing).

Model v tunelu, prototyp již ve vzduchu
Zmenšený model 1:10 bude nyní testován v aerodynamickém tunelu Wright Brothers proslulého Massachussetského technologického institutu (MIT), kde byl také zkoušen i předchozí stroj firmy Terrafugie s názvem Transition. Testování pomůže měřit tah, vztlak a sílu tahu motorů nového designu, bude se také provádět simulace vzletu, vznášení, přechodu do dopředného letu, a letu plnou rychlostí vpřed. Aktualizovaný projekt TF-X má mít akční rádius přesahující 500 mil (805 km). Dmychadlo bude poskytovat tah poskytující stroji cestovní rychlost 200 mph (322 km.h-1). TF-X má rozkládací křídla s oddělenými gondolami elektromotorů připojenými ke koncům, motory o výkonu 300 hp se mohou pohybovat od vertikální do horizontální polohy, podle toho, jak je požadováno pro vzlet, manévrování a přistání.
TF-X je navržen tak, aby se vešel do jediné přístavbové dvougaráže. V pozemním provozu, kdy jezdí po silnicích jako běžný automobil, funguje jako plug-in hybrid, díky rozkládacím křídlům však může i vzlétnout a pohybovat se vzduchem jako letadlo. Po přistání a návratu na zem je možné křídla během několika vteřin sklopit, aby stroj byl opět vhodný pro použití na silnici.
Nový design má uhlazenější tvary a na rozdíl od svého předchůdce, který už má za sebou i první úspěšné testovací lety a za letu vypadá více jako letadlo, či auto s křídly, připomíná nový projekt spíše futuristické konstrukce známé ze sci-fi filmů typu Star wars či Blade runner. Zásadní rozdíl však není jen ve vnější podobě - zatímco dvoumístný Transition, který nedlouho po oznámení TF-X absolvoval i první veřejnou letovou demonstraci, potřebuje ke vzletu startovací dráhu, plánovaný TF-X, který pohání elektřina a nese dvounásobnou posádku, je schopen vzlétnout a přistát svisle. Cílem firmy je nabídnout prostředek pro skutečnou přepravu „od dveří ke dveřím”. Počítačem řízený let umožní operátorovi jednoduše zadat požadovaný cíl, a nechat vozidlo vzlétnout (z plochy o průměru zhruba 30 m) a letět sám. Stejně jako startovat ke vzletu, bude moci TF-X také přistát autonomně, i když výrobce zdůrazňuje, že konečné rozhodnutí o tom, zda je bezpečné přistát, bude mít vždy člověk.  
Zájemci o pozoruhodný stoj si však budou muset ještě nějakou dobu počkat: Terrafugia uvádí, že vývoj TF-X zabere ještě zhruba dalších 8 až 12 let.

Vizionáři z Bratislavy
Američané nicméně nejsou sami, kdo pracuje na podobném projektu. Zajímavý a k realizaci zřejmě podstatně bližší projekt najdeme hned za humny: konkrétně u sousedů na Slovensku. Tam od roku 2010 pracuje firma Aeromobil na podobném stroji. Konstruktér Štefan Klein a Jan Vaculík započali vývoj stroje už v roce 1990, a nyní se jej podařilo dovést do fáze umožňující sériovou výrobu. Nedávno firma představila Aeromobil verze 3.0. Jde již o třetí generaci létajícího vozidla, i když dvoumístný aerodynamický stroj je spíše více letadlem schopným jezdit po silnici, než létajícím automobilem. V principu jde však o obdobný „obojživelný” dopravní prostředek, schopný provozu ve více prostředích, jako zmíněné „létající automobily”.
Dvoumístný 6 m dlouhý stroj je vyroben z pokročilých kompozitních materiálů a vybaven moderní avionikou, včetně autopilota. Disponuje řadou pokročilých technologií, jako např. variabilním náběhovým úhlem křídel, což výrazně zkracuje potřebnou trasu pro start a přistání. A také nezbytným vyspělým bezpečnostním padákovým systémem umožňujícím dopravit posádku bezpečně na zem v případě nouze. Ve složeném stavu se Aeromobil vejde na parkovací místo nebo do garáže, také tankování by mělo být bez problémů u běžných čerpacích stanic: stroj pohání motor Rotax 912 spalující obyčejný benzín. Na silnici by se mohl stroj pohybovat max. rychlostí 160 km.h-1, ve vzduchu pak dosáhne rychlosti ještě o 40 km.h-1 vyšší, a doletět až do vzdálenosti 700 km (při spotřebě 15 l paliva na hodinu letu, což je srovnatelné se spotřebou výkonnějších sportovních vozů). Na silnici činí spotřeba 8 l a dojezd na jednu nádrž je 875 km. Po rozložení křídel, což je záležitostí několika sekund, se z Aeromobilu stává letadlo schopné vzlétnout na relativně krátké startovací dráze, a to, jak tvrdí jeho tvůrci, dokonce i z relativně nerovné plochy.
Aeromobil má za sebou od loňského roku, kdy získal potřebná osvědčení, už řadu úspěšných zkušebních letů a také havárii, která však podle Štefana Kleina potvrdila, spíše než rizika tohoto stroje, naopak jeho vysokou bezpečnost pro posádku - pád z téměř 300m výšky brzděný záchranným padákem přestál prakticky bez úhony jen s lehkým poraněním.
Pokud vše půjde podle původních předpokladů, a tvůrcům Aeromobilu se podaří získat povolení k provozu od EASA (Evropská agentura pro bezpečnost civilního letectví), stroj by se mohl začít prodávat v roce 2017 či 2018. Jeho cena je avizována okolo částky 500 000 euro (ca 13,5 mil. Kč). Ti, kdo nechtějí čekat na TF-X si tak budou moci možná prohlédnout silnice s kolonami aut shora už o pár let dříve...

Kola a křídla v průběhu věku
Myšlenka na vytvoření „létajícího auta” je zřejmě jen o něco mladší, než rozvoj automobilismu samotného. Od dob, kdy Robur Dobyvatel (od Julesa Verna) brázdil silnice, vzduch i moře se svým „Postrachem”, se o realizaci takovéhoto stroje pokoušeli mnozí, a někdy i vcelku úspěšně, jak dokazuje řada projektů kombinovaných vozidel umožňujících i létat. Tento, zdokumentovaný měsíčníkem Popular Science z roku 1932, zachycuje jeden z nich.
 

 
Publikováno: 11. 11. 2015 | Počet zobrazení: 971 článek mě zaujal 145
Zaujal Vás tento článek?
Ano