Jaderná elektrárna Búšehr může být provozována při zemětřesení do šestého stupně
Íránská jaderná elektrárna Búšehr s ruským reaktorem VVER-1000 je provozována v oblasti seismicky aktivnější, než platí pro evropské bloky. Díky změnám v projektu oproti standardním blokům je možné ji provozovat při zemětřesení až do síly 6 stupnice MSK-64. Původně německý blok ze 70. let vybavila společnost Atomstrojexport moderním zařízením podle projektu vypracovaného projekční společností NIAEP, obě společnosti jsou součástí státní korporace pro jadernou energii Rosatom.
Příkladem jiné jaderné elektrárny provozované v seismicky aktivní oblasti je arménská Metsamor. Jde o dva bloky s reaktory typu VVER-440 z let 1977 a 1985, které jsou uzpůsobeny k provozu v této oblasti. Ruský jaderný průmysl vyvinul před desítkami let pokročilé technologie seismické ochrany průmyslových objektů, které jsou neustále dále rozvíjeny. Dokladem toho je právě jaderná elektrárna Metsamor, která v roce 1988 přestála zemětřesení o síle 7 stupnice MSK-64. Zatímco v jejím okolí byly bořeny budovy a zemřelo kolem 50 000 obyvatel, hydraulické tlumiče otřesů ochránily hlavní provozní budovy elektrárny před poškozením.
Stupnice MSK-64 platí od roku 1964 v Sovětském svazu a dodnes ji oficiálně používají země SNS. Sedmý stupeň je slovně popsán následovně: Otřesy posouvají nábytek, převrací jej a předměty padají z poliček. Starší budovy jsou vážně poškozeny, komíny se hroutí a dochází k menším sesuvům půdy. Maximální projektová síla zemětřesení pro jaderné elektrárny ruské konstrukce je devátý stupeň této škály, což je zemětřesení, jehož pravděpodobnost výskytu je jednou za 10 000 let. Dochází při něm k hroucení běžných budov a k poškození odolných budov, ohýbání železničních kolejnic, přelamování podzemních potrubí a v půdě vznikají trhliny.
Hrozba, kterou představuje zemětřesení pro jadernou elektrárnu, spočívá v tom, že může dojít k narušení hermetičnosti primárního chladicího okruhu a kontejnmentu bloku, což by mohlo způsobit únik páry kontaminované radionuklidy. „Aby byla zajištěna ochrana životního prostření a obyvatelstva, byly budovy elektrárny Búšehr vyprojektovány společností NIAEP tak, aby si při zemětřesení zachovaly stabilitu a nebyly poškozeny. Například součástí stěn jsou kompenzační tlumiče otřesů, které brání jejich zhroucení i při velmi silných otřesech půdy. Reaktor má dvě ochranné obálky – vnitřní ocelový kontejnment a vnější betonový – které jsou opět chráněny proti působení otřesů a které brání úniku radiace mimo reaktorovou budovu,“ objasňuje Vadim Titov, viceprezident společnosti Rosatom – Mezinárodní síť pro země střední Evropy.
Jaderná elektrárna nemusí být při každém otřesu půdy odstavena, její obsluha k tomu přikročí až tehdy, kdy otřesy dosáhnou šestého stupně stupnice MSK-64 (pro představu při zemětřesení této síly dochází k posunování nábytku, praskání oken a nádobí, objevují se trhliny v omítce a také zvěř je vyděšena a lidé opouštějí budovy). V současných blocích typu VVER-1000 je v tomto případě zastavena řetězová štěpná reakce a reaktor je udržován v bezpečném stavu do doby, než zemětřesení skončí. Potom personál zkontroluje všechna zařízení a systémy a až se přesvědčí, že nedošlo k jejich poškození, může elektrárna opět obnovit dodávky elektřiny do sítě.
„Spolehlivost bezpečnostních systémů elektrárny Búšehr již byla několikrát prokázána. Naposledy při zemětřesení z dubna 2013, jehož epicentrum se nacházelo 91 km od této elektrárny a 10 km pod úrovní země,“ připomíná Vadim Titov jedno z íránských zemětřesení přesahujících šestý stupeň.
Jaderná elektrárna Búšehr je výjimečným technickým dílem. Její výstavbu zahájily v roce 1975 německé společnosti pod vedením Kraftwerk Union, avšak v roce 1979 byly práce přerušeny kvůli propuknutí Islámské revoluce. Během íránsko-irácké války byla elektrárna poškozena bombardováním a jejím dokončením se od roku 1995 zabývala ruská společnost Atomstrojexport. Projekční společnosti NIAEP, která připravuje projekty jaderných elektráren s reaktory typu VVER a vede jejich výstavbu, se podařilo integrovat moderní ruské komponenty do původního německého projektu. Znamenalo to mnoho úprav, např. betonové šachty, do níž byla namontována tlaková nádoba reaktoru VVER-1000 mírně přesahující svými rozměry původní nádobu. Také musela být upravena ruská turbína, aby mohla být instalována do původní strojovny. Původního německého zařízení, které prošlo repasemi a ověřením způsobilosti, bylo použito přibližně 12 000 t včetně hlavních cirkulačních čerpadel.
V únoru tohoto roku byla elektrárna Búšehr označena časopisem Power Engineering za projekt roku 2014 v oblasti jaderné energetiky. Tento časopis je nejstarším americkým odborným časopisem se zaměřením na energetiku. Jeho redaktoři uvedli, že vybírali projekty, které určují současný trend vývoje energetiky a které používají nejmodernější technologie k efektivní výrobě elektřiny.
488
