Ceratizit SPS AMPER 2019 EuroBlech Murrelektronik

Evropa testuje svůj raketoplán

Evropská vesmírná agentura (ESA) úspěšně vyzkoušela prototyp vlastního automotického raketoplánu, který by měl pomoci výrazně snížit náklady na kosmické lety, a v budoucnosti umožnil např. i pilotované mise. Autonomní let podle ESA testoval důležité systémy a shromažďoval údaje, které mají pomoci při dalším vývoji budoucích raketoplánů. 

 

„Mise proběhla přesně podle plánu. Nemohlo to být lepší. Teď musíme zanalyzovat všechna data, která jsme získali,“ prohlásil generální ředitel Evropské vesmírné agentury Jean-Jacques Dordain poté, co se evropský vesmírný průzkumník šťastně vrátil zpět na Zem - tedy přesněji řečeno, na mořskou hladinu, kam dosedl na padácích. Po zhruba 140minutovém letu byl na hladině nadnášen flotačními balóny, které zabraňují jeho potopení, a čekal na vyzvednutí k tomu účelu připravenou lodí.

Do kosmu na dvě hodiny - a zpět
Na svou testovací misi odstartoval stroj nesoucí v projektech ESA označení IXV (Intermediate eXpérimental Vehicle), z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně ve středu 11. února 2015. Start byl sice oproti původnímu plánu o 40 minut opožděn kvůli obtížím v komunikaci mezi raketou a pozemní kontrolou se systémem přenosu dat, ale ve 14:40 (našeho času) se zažehly motory nosné rakety Vega, což je nejnovější z řady evropských kosmických nosičů určený k vynášení satelitů na nízké oběžné dráhy, která stroj vynesla do kosmu.
Nosná raketa se oddělila zhruba po 18 minutách letu ve výšce 340 km a experimentální raketoplán pokračoval ve stoupání na suborbitální dráhu sám až na 412 km, než zahájil sestup. Stroj pak postupně zpomalil klesání z hypersonické rychlosti (nad 5 Machů) na nadzvukovou rychlost jednoho Machu (1225 km.h-1) a po zbrzdění rychlosti klouzavým letem se po překonání vzdálenosti přes 32 000 km nakonec snesl na určené místo na hladinu Tichého oceánu, kde (ca v 16:20 našeho času) přistál na padácích. Podle ESA dosahovala rychlost při zpětném vstupu do atmosféry 7,5 km/s (27 000 km.h-1), což znamená, že IXV fungoval za stejných podmínek, jakým jsou vystaveny lodě při návratu z oběžné dráhy kolem Země.
Po přistání udržují stroj na hladině balóny, a tam čeká až do doby, než připluje a vyzvedne ho loď. Po vyzdvižení na palubu lodi Nos Aries podstoupil dekontaminaci od zbytků paliva a vědci mohli přehrát získané údaje. Raketoplán nyní cestuje z Tichomoří do Evropy (konkrétně do Itálie a posléze do Nizozemí), kde bude podroben analýzám.
Během hodinu a třicet devět minut dlouhého autonomního letu, jehož cílem bylo ověřit hlavně schopnost bezpečného návratu stroje do atmosféry a přesného manévrování, proběhl test řady nových systémů, zejména nového tepelného štítu. Stroj IXV shromažďoval údaje, které mají pomoci při dalším vývoji budoucích raketoplánů. Průběh letu a zejména návratovou fázi monitorovala ESA pomocí více než 300 vyspělých, ale i konvenčních senzorů umístěných na stroji, které měly za úkol zaznamenávat vše, co se děje mimo plavidlo. Těleso IXV shromažďovalo informace o tom, jak vesmírné předměty dopadají zpět na Zemi. V okamžiku sestupu, kdy ho obklopí horké plazma vytvořené během rychlého návratu, začal stroj také zaznamenávat údaje, které vědci následně využijí při výzkumu materiálů a v počítačových modelech používaných k popisu energetické fyziky, když se objekt vrhá nadzvukovou rychlostí přes atmosférické plyny.

Miniraketoplán razí cestu pro své větší nástupce
Únorová testovací mise byla teprve druhým evropským pokusem o zkoušku technologie pro návrat kosmických prostředků - první proběhl v červnu 2013, kdy ovšem nešlo o skutečný kosmický let, ale miniraketoplán byl shozen z vrtulníku, aby se mohl vyzkoušet systém uvolnění padáku, plováků a signalizačního zařízení.
ESA zatím na rozdíl od NASA nemá s vývojem raketoplánů příliš rozsáhlé zkušenosti - v podstatě provedla zatím jen jeden experiment s lodí ARD (Atmospheric Reentry Demonstrator) v roce 1998. Nicméně její představitelé zdůrazňují, že program IXV nezopakuje některé chyby raketoplánů, a bude se snažit jejich možnosti na základě zkušeností získaných s jejich dosavadním provozem vylepšit či optimalizovat. Evropský experimentální raketoplán tak např. bude přistávat na padáku, aby nemusel nést podvozek a systém pro přesné přistání. Výsledky by mohly být využity pro připravovaný program Pride (Program for Reusable In-orbit Demonstrator in Europe), který je klasickému raketoplánu velmi podobný, a v jehož rámci se ESA snaží vyvinout vlastní opakovatelně využitelný vesmírný dopravní prostředek, s nímž by bylo možné přistát na ranvejích jako s letounem. Technologie by mohla být použitelná např. i v nových typech vícenásobně využitelných raketových nosičů či nákladových lodí.
Na rozdíl od jeho amerického protějšku, tajného vojenského projektu X-37B, který brázdí nebe nad našimi hlavami už řadu měsíců, je o evropském raketoplánu známo dost informací. Jde o nepilotovaný miniraketoplán vyvíjený v rámci projektu ESA, jako vlastní opakovatelně využitelný vesmírný dopravní prostředek, s nímž by bylo možné přistát na ranvejích jako s letounem, umožňoval byl pilotované i nepilotované lety do vesmíru i zpět a vědci by s ním rovněž mohli dopravovat na Zemi vzorky z jiných vesmírných těles, např. z komet.
Program i s vývojem IXV podle údajů ESA činily náklady na tento ambiciózní projekt kolem 150 mil. eur (přes 4 miliardy Kč). Projekt evropského vesmírného člunu je podobný předchozímu kosmickému programu raketoplánů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), který skončil před čtyřmi lety, v roce 2011 po třech dekádách, kdy tyto stroje dopravovala do kosmu astronauta a zásoby na mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) a prováděly řadu dalších kosmických průzkumných misí. Evropský raketoplán je však na rozdíl od svých pilotovaných amerických protějšků menší (testovaný 5metrový prototyp má hmotnost 2 t a v tomto se více podobá spíše zmíněnému vojenskému projektu X-37B firmy Boeing, ale i ve srovnání s ním je prakticky poloviční) a nemá ani jejich charakteristická velká křídla na zádi, ale jen menší klapky pro řízení letu. Místo křídel využívá bezpilotní stroj při letu k vytvoření vztlaku během průletu atmosférou tvar svého trupu, který umožňuje lehce klouzavý let. Potřebné manévrování raketoplánu zajišťují malé aerodynamické plochy a stabilizační trysky. /joe/
 

 
Publikováno: 27. 4. 2015 | Počet zobrazení: 709 článek mě zaujal 149
Zaujal Vás tento článek?
Ano