Jaké financování je nejlepší?

Nejjednodušší a nejlevnější variantou bývá platba v hotovosti (či převodem při překročení zákonem stanoveného limitu), což je ideální, pokud jsou prioritou co nejnižší náklady a je k dispozici dostatek volných finančních prostředků (firma se nezadlužuje ani si neomezuje možnosti pro případné další úvěry), ale ne vždy možné ani optimální řešení. A může to naopak vytvářet potenciálně rizikovou situaci, pokud firma nemá dostatečnou finanční rezervu pro její další provoz v případě, že se vyskytne situace vyžadující další výdej finančních prostředků. Obvyklé následné řešení v podobě provozního úvěru totiž není obvykle kvůli bankovním podmínkám zrovna levnou ani jednoduchou záležitostí. 
U menších zařízení (typickým příkladem je třeba kancelářské vybavení apod.) lze někdy využít prodej na splátky. To však obvykle nelze použít pro velké stroje, technologické vybavení a podobné projekty velkého rozsahu, kde nastupují klasické finanční nástroje. Z nich se používají v zásadě tři hlavní možnosti financování: úvěr (bankovní i nebankovní), leasing (finanční nebo operativní) a factoring. Každé řešení má své pro i proti, výhody i nevýhody a je vhodné pro určitou situaci a podmínky. Záleží proto hlavně na konkrétních požadavcích zákazníka a účelu pro volbu vhodné varianty.

Úvěr
Jde o tradiční způsob financování, k nejrozšířenějším patří obchodní úvěr, zejména u krátkodobého financování, který firma získává od svého dodavatele a bankovní úvěr poskytovaný bankou. Ve srovnání s leasingem by měl vycházet levněji, je ovšem nutné počítat s tím, že k jeho získání jsou požadovány určité záruky a splnění řady bonitních kritérií, na které nemusí všichni žadatelé „dosáhnout“. Obecně platí, že výhodnější jsou účelové úvěry s deklarovaným cílem, než neúčelové, které lze využit na cokoli, ale daní za to jsou méně výhodné podmínky, tyto úvěry jsou podstatně dražší.
Úvěry lze ovšem získat i v podobě nebankovních finančních produktů, např. od leasingových společností, i ty nabízejí účelové investiční úvěry. Výhodou je jejich lepší dostupnost než v případě klasických bankovních úvěrů, kde jsou často vyžadována poměrně přísná kritéria, přičemž úvěr navíc není limitován předpisy ohledně minimální délky splácení a tím v sobě nenese daňové omezení jako u klasického leasingu, striktně stanovená pravidly pro financování určité kategorie.
Ve speciálních případech, jako např. u zemědělských či stavebních strojů, je u některých finančních institucí možné dohodnout i splátkový kalendář, který respektuje sezónní charakter určitých činností a tím i proměnlivý charakter příjmových možností firmy, která si danou techniku pořizuje - v určitém ročním období jsou příjmy nízké, v jiném zase vyšší a dobrá banka tomu dokáže v případě klientova zájmu přizpůsobit i rozložení splátek.

Leasing
Kromě úvěru patři k nejpoužívanějším řešením leasing ve svých dvou základních variantách: finančním a operativním. Výhodou obou je snazší získání ve srovnání s úvěrem (banky přezkoumávají bonitu zákazníka, u leasingu nejsou vyžadovány tak přísné záruky, protože ručení obstarává v podstatě předmět leasingu). Zásadním rozdílem mezi nimi je délka leasingové smlouvy a vlastnictví leasovaného subjektu.
Finanční leasing může být vhodným řešením pro předměty, které chce zákazník hlavně užívat po dobu jejich životnosti a pak je prostě obměnit, pokud možno bez toho, že by musel řešit problémy spojené s jejich dalším prodejem a nepotřebuje je mít ve svém vlastnictví. Výhodou je také jednodušší a rychlejší proces schvalování, snížení okamžitého výdaje hotovosti na pořízení předmětu a rozložení splácení na delší období. Splátky jsou kalkulovány s fixní úrokovou sazbou a v neměnné výši po celou dobu trvání leasingové smlouvy, podstatné je i to, že jsou (do určité zákonem stanovené výše) uznatelným daňovým nákladem.
Poměrně populární specifickou variantou finančního leasingu je tzv. zpětný leasing, kdy leasingová společnost odkoupí věc, kterou zákazníkovi pořídí (a která je již v jeho vlastnictví) a umožní mu její postupné splácení, takže podnik získá k dispozici potřebnou hotovost.
Operativní leasing je pronájem, jehož smyslem je hlavně poskytování služby, nikoli pořízení investice, je vhodný především pro financování nových předmětů a využíván zejména u automobilů. U operativního leasingu nejsou stanovena tak striktní zákonná omezení pro délku smlouvy v souvislosti s daňovou uznatelností leasingových splátek a dalších nákladů, takže zákazník se může rozhodovat v poměrně širokém rozmezí období, které by leasingová smlouva měla pokrývat - obvykle v závislosti na životnosti stroje nebo délce zakázky, na kterou jej potřebuje. Operativní leasing formou střednědobého či krátkodobého pronájmu techniky může být výhodný v případě turbulentního tržního prostředí. Nabízí minimalizaci morálního opotřebení (což je klíčové hlavně u předmětů, kde technický pokrok způsobuje extrémně rychlý pokles ceny a kvality užitných vlastností) a umožňuje racionalizaci nákladů spojených se správou a údržbou majetku (šetří náklady na pracovníky, kteří zabezpečují např. pravidelný servis). Představuje v podstatě způsob, jak poměrně jednoduše získat stroje a zařízení pouze na dobu, kdy je klient skutečně potřebuje, a to bez náročné administrativní zátěže, starostí o servis, údržbu či pojištění (které zajišťuje pronajímatel a bývá součástí leasingové smlouvy), bez problémů spojených s prodejem či likvidací strojů. Platby za tyto služby jsou buď zakalkulovány fixní částkou v měsíční leasingové splátce, nebo leasingová společnost přeúčtuje tyto náklady na klienta podle jejich skutečné výše.
Na rozdíl od finančního leasingu zůstává u operativního leasingu financovaný předmět i po skončení smlouvy ve vlastnictví leasingové společnosti, klient má ale i možnost předmět na konci odkoupit, pokud o něj má zájem, obdobně jako u finančního leasingu. Určitou nevýhodou může být v případě leasingu ve srovnání s úvěrem právě to, že příslušný předmět není fyzickým majetkem firmy – takže jej nelze využít v případě dotačních projektů a financování s podporou fondů a rozvojových programů, kde je vyžadováno vlastnictví – ale figuruje v majetku leasingové společnosti. Zařízení získané na leasing samozřejmě nelze také do ukončení leasingu prodat.
U všech ukončených leasingů, kdy majetek přechází do vlastnictví firmy, která jej využívala, je potřeba neopomenout nově nabytý majetek řádně zaevidovat a případně přehlásit pojištění, které obvykle neprobíhá automaticky (vzhledem k tomu, že vlastníkem byla dříve leasingová společnost, takže původní pojistka je neplatná).

Factoring
Ve své podstatě jde o odkoupení krátkodobých pohledávek podniku před jejich splatností bankami nebo specializovanými institucemi. Dodavatel uzavírá s faktorem faktoringovou smlouvu, na jejímž základě odevzdá zboží odběrateli a vystavené faktury faktorovi, který je proplácí v nižší částce, než na jakou zněly, čímž si sráží úrok (režijní náklady, riziková provize). Faktor se potom sám stará o vymáhání pohledávek, jichž se stal majitelem.
To, co lze ovšem opravdu obecně doporučit, je zvolit financováni prostřednictvím stabilní důvěryhodné specializované firmy. Výhodou financování prostřednictvím některé z renomovaných silných společností zabývajících se tímto byznysem je, že díky své pozici a hromadným smlouvám s dalšími subjekty, např. pojišťovnami je takováto firma schopna dohodnout podmínky, které by zájemce o financování při individuálním jednání zřejmě dosáhl jen stěží. Může také nabídnout různé doprovodné služby, nezřídka v rámci kontraktu zdarma (za něž by si jinak např. externí konzultanti mohli účtovat peníze). Patří sem např. bezplatné poradenství při zadávání, vyhodnocování nabídek a při sjednání podmínek dodávky, zajištění pořízení předmětů, jak od tuzemských dodavatelů a dodavatelů ze zemí EU, tak i od dodavatelů ze třetích zemí; proškolení, zajištění komplexního a kvalitního pojištění s výhodnými sazbami apod.  /jv/
 

Publikováno: 1. 4. 2015 | Počet zobrazení: 2387 538