EuroBlech Murrelektronik

Jak bezpečná je JE Temelín?

Veřejnost se setkává se zprávami o Temelíně poměrně často, protože se objevují četné zprávy v médiích o tom, že tam došlo např. k úniku chladicí látky, protože byl nesprávně uzavřený ventil, anebo byl odstaven ten či onen blok kvůli plánované či neplánované odstávce atd.   

 

Laik by mohl získat dojem, že jde o elektrárnu, kde se vyskytuje porucha nebo drobnější či větší nehoda jedna za druhou. Na této schopnosti vytvořit ze skutečných událostí fámu (o závadnosti Temelína) budují své kampaně odpůrci této JE, a zdaleka nejen rakouští.

Ovšem objektivně je nutno vidět, že tato elektrárna se teprve zabíhá (záběhový proces u JE trvá déle než u parní nebo vodní elektrárny) - vždyť první dva bloky, které pracují, byly uvedeny do chodu v letech 2000 - 2003.  
Přitom odpůrci Temelína, kteří požadují jeho odstavení, protože je prý poruchový a je umístěn příliš blízko k Rakousku, by zřejmě nepřežili, kdyby měla tato elektrárna stát tam, kam byla původně naplánována – v oblasti rekreačního rybníka v severovýchodní části Českých Budějovic. To je k Rakousku ještě o cca 25 km blíže než z Temelína. Nicméně protože bylo zjištěno, že na uvedeném místě je tektonický zlom, bylo nakonec rozhodnuto ji umístit více na sever.
Konstatování, že JE Temelín vcelku uspokojivě funguje, ale nemůže zakrýt, že během stavby elektrárny a při jejím dosavadním provozu se projevily problémy různého druhu.
Velkým problémem byla 1000 MW turbína, kterou vyrobila plzeňská Škodovka. Šlo o turbínu s větším výkonem než jaké do té doby v Plzni vyráběli (500 MW) a nebylo proto kde ji odzkoušet. Testovala se teprve po instalování v Temelíně. Při testování se projevily silné vibrace, což následně vedlo k problémů s lopatkami turbiny a ke vzniku trhlin na napojených trubkách. Poté, co se podařilo vibrace odstranit, už turbína fungovala podle očekávání.
V JE Temelín fungují dva reaktory ruského typu VVER 1000/320. Jsou to tlakovodní reaktory 3. generace, které jsou dnes vybaveny bezpečnostní technologií od firmy Westinghouse. Bezpečnostní řešení kontrolovala mj. komise IAEA (orgán OSN se sídlem ve Vídni) a podle jejích požadavků byly provedeny úpravy, které sladily původní ruskou koncepci reaktorů s americkou bezpečnostní koncepcí. Zařízení je vybaveno plnotlakovou bezpečnostní obálkou, která se skládá z železobetonové kupole o tloušťce 1,2 m, jež je uvnitř vyztužena 0,8 cm silnou vrstvou oceli. Ne všichni jaderní odborníci u nás a v zahraničí však považují spojení ruské a americké koncepce za šťastné.
Od doby spuštění obou reaktorů se vyskytlo 15 poruch, které byly ohodnocený podle mezinárodní bezpečnostní stupnice známkou 1.
Během provozu se projevil problém s palivovými tyčemi pro reaktory. Ty byly odebírány od firmy  Westinghouse, ale ukázalo se, že se kroutí, a byly proto nahrazeny tyčemi ruské provenience.
Temelín dnes odborníci považují za nejmodernější jadernou elektrárnu v zemích bývalého východního bloku, která má bezpečnostní parametry srovnatelné s parametry jaderek v západní Evropě. Fundovaní kritici Temelína nicméně namítají, že ocelová tlaková nádoba reaktoru byla dodána ve dvou dílech a ty byly teprve na místě svařeny, což vidí jako možné riziko i s poukazem na skutečnost, že v Temelíně v minulých letech došlo k již zmíněnému popraskání svarů na potrubích.
Provozovatel JE Temelín firma ČEZ plánuje v příštích letech výstavbu dalších dvou reaktorových bloků. Kdy započne stavba, není jasné, zvláště po nedávné katastrofě ve Fukušimě, která vede na celém světě k prověrce investičních záměrů v jaderné energetice.

Reaktory v JE Mochovce: fungují bez ochranných obálek
Jaderné reaktory jsou obvykle opatřeny ochrannou obálkou (containmentem), který brání úniku radioaktivity z nitra reaktoru navenek. Jaderná elektrárna v Mochovcích na Slovensku však ve svých dvou blocích takovéto obálky nemá.


Přesto nelze tvrdit, že tyto reaktory znamenají nadměrné bezpečnostní riziko. Bezpečnostní koncepce Mochovců, kde pracují dva reaktory ruského typu 2. generace, je totiž odlišná od koncepce reaktorů západních typů.
Podstatou bezpečnostního řešení je zařízení pro snižování tlaku, v němž se zachycuje  přebytečná pára přicházející z tlakové nádoby reaktoru a nákladným postupem se stále znovu a znovu kondenzuje tím, že se vede skrze uspořádané bazénky, kterým se v odborném žargonu říká „bubble condenser system“. Ten se v Mochovcích dobře osvědčil, bezpečnostní ohrožení se neprojevilo.
Protože pro záměr postavit v Mochovcích ještě 3. a 4. blok neměl jejich provozovatel Slovenské elektrárne (SE) dost prostředků, vyhledal kontakt s italským investorem - energetickou společností ENEL, což je třetí největší energetická firma v Evropě. ENEL získal 2/3 akcií SE. V současné době se oba nové bloky už staví a budou vybaveny západní technologií.
 

 

 
Publikováno: 23. 5. 2011 | Počet zobrazení: 2141 článek mě zaujal 396
Zaujal Vás tento článek?
Ano