Svaz průmyslu: Insolvenční mafie likviduje fungující firmy i stabilitu podnikatelského prostředí v ČR
Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) poukázal na nebezpečnou praxi, kdy kvůli jednání insolvenčních správců a soudů musí podnikatelé zavírat podniky, které mají i v době krize nasmlouvané zakázky. Nejenže tak přicházejí o mnohamilionové částky, ale musí zavírat fungující provozy, a o možnosti uplatnění přicházejí pracovníci, které by přitom byl trh práce schopen pojmout.
O problému s insolvenčními správci se mluví již několik let, v poslední době však stále více nabývá na aktuálnosti. Vzhledem k tomu, že tato praxe ohrožuje zaměstnavatele stejně jako jejich zaměstnance, zvažují zástupci SP ČR společně s odboráři z Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), že toto téma prosadí jako jeden z bodů jednání s vládou na jednání Rady sociální a hospodářské dohody (tripartity).
Firmy v insolvenci uspokojí jen část věřitelů
Jedním z posledních varovných dokladů je podle SP ČR případ, kdy v důsledku působení insolvenčního správce a soudu musel ukončit činnost zavedený moderní podnik MORA-TOP v Uničově. Kvůli zavření firmy přišlo o práci 40 dosavadních zaměstnanců a dalších 200 lidí nemohlo nastoupit na nově plánovaná místa, která měla vzniknout díky nasmlouvaným zakázkám v hodnotě 300 mil. Kč. Smlouvy o jejich výrobě již vzaly za své, vlastník již kvůli problémům s insolvenčním správcem přišel o desítky milionů korun. Firma byla vytunelována offshorovou společností se sídlem na Gibraltaru ovládanou menšinovým společníkem MORA-TOP. Vzhledem k jednání insolvenčního správce, soudu i policie musel majitel firmu zavřít.
„Policie za čtyři roky nebyla schopna ten proces zastavit a nic vyšetřit. Jde o likvidaci podnikatelského prostředí a známku toho, že insolvenční správci nejsou dostatečně hlídáni,“ uvedl většinový majitel firmy Pavel Juříček ze společnosti Brano Group.
Z hloubkové analýzy zpracované společností InsolCentrum na základě více než 220 000 údajů hodnocených podle 150 kritérií o insolvenčních řízeních v ČR vyplývá, že v letech 2011 a 2012 byla uspokojena jen asi 2 %, resp. 2,5 % nezajištěných věřitelů. U zajištěných věřitelů to bylo 32 % v roce 2011 a jen 16 % v roce následujícím. Ani korunu od dlužníka věřitelé v roce 2011 nedostali v 64 % řízení, v roce 2012 v 58 %.
Právní nestabilita vyhání z ČR i stabilní firmy
Z dosavadní praxe vyplývá neradostná skutečnost, že stát jako věřitel si přitom v insolvenčních řízeních počíná hůře než nepoučený živnostník, státní orgány reagují pozdě a nevyužívají zákonem daných vymáhacích institutů, které mají k dispozici.
Většina majetku dlužných podnikatelských subjektů přitom mizí ještě před vyhlášením úpadku. „Jde o signál poruchy podnikatelského prostředí, jehož stabilita byla narušena,“ uvedla Jarmila Veselá, jednatelka společnosti InsolCentrum, která výzkum vypracovala.
Podle advokáta Tomáše Hulvy z advokátní kanceláře Hulva & Partners, který se na problematiku insolvencí specializuje, panuje při rozhodování justičních orgánů fatální právní nejistota. Potíž není v české legislativě samotné, která je podle něj u většiny zákonů v pořádku, ale problémem je aplikace práva v prostředí státní správy a soudů, kdy judikatura týkající se insolvencí jde často kvůli libovůli insolvenčních soudů proti významu slov a bývá i v rozporu s ústavou. „Rozhodování na základě něčí libovůle není možné. Měl by být proto zřízen kontrolní orgán,“ konstatuje Tomáš Hulva s tím, že v kárných věcech týkajících se soudců by neměli rozhodovat sami soudci.
Podobný názor zastává Martin Dančišin z advokátní kanceláře Glatzova & Co. Podle něho by však mělo dojít k některým omezujícím úpravám v zákonu o soudcích a v insolvenčním zákonu. „Mělo by v něm být uvedeno, že do pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě nebude insolvenční správce oprávněn věc, jíž se řízení týká, zpeněžit ani s věcí jakkoli nakládat, disponovat či užívat,“ uvedl s poukazem na to, že v případě firmy MORA-TOP ji chce insolvenční správce rozprodávat, zatímco sami věřitelé mají zájem o její zachování a fungování.
Viceprezident SP ČR Radek Špicar je přesvědčen, že zmíněná praxe je alarmující a pokud by se nenašlo řešení, lze očekávat častější exodus českých firem do zahraničí. Podnikatelé totiž za hranicemi nehledají jen daňové ráje, ale zejména stabilní podnikatelské prostředí. Příkladem byznysmena, který sídlo své firmy přesunul do zahraničí, je úspěšný výrobce zdravotnické techniky Zbyněk Frolík, člen představenstva SP ČR, jenž svou společnost Linet přesídlil do Nizozemska. Také Pavel Juříček uvažuje po dosavadních zkušenostech o tom, že by následoval svého kolegu. „Je třeba zdůraznit, že hlavním důvodem odchodů firem je strach z nedostatečnosti legislativního prostředí a nevymahatelnosti práva,“ konstatuje Radek Špicar s poukazem na šetření SP ČR, podle něhož 80 % podnikatelů nevidí zlepšení ve vymahatelnosti práva v ČR a 14 % hovoří dokonce o zhoršení situace.
632
