Ceratizit AMPER 2019

Vytiskneme si svět, jaký chceme

Ve všech internetových médiích snad denně, ale stále častěji i v těch tištěných, zaměřených na oblast vědy a techniky, se 3D tiskárny skloňují ve všech pádech. Technologie 3D tisku se stala doslova hitem.  

 

Navíc atraktivní události poslední doby - vytištění funkčního auta na strojírenském veletrhu v Chicagu nebo vyslání tiskárny na mezinárodní kosmickou stanici - udělaly výbornou reklamu této technice i ve sdělovacích prostředcích pro starší a pokročilé.

Londýnská přehlídka možností 
Letošní 3D Print Show v Londýně, největší světová událost v tomto oboru, byla obeslána všemi významnými světovými výrobci těchto tiskáren i potřebných softwarů, skenerů a tiskových materiálů, ale překvapivé novinky nepřinesla. O to větší důraz kladla na edukační přístup, což také ocenila široká veřejnost, samozřejmě hlavně ta vyznávající méně formální přístup k životu.
V Londýně byli i zástupci tří českých firem: pražský výrobce tiskáren be3D.cz, hulínský výrobce materiálu Filamentum a designérské studio Akemake, které navrhuje atraktivní předměty, jež se dají vytisknout. Show ukázala široké rozpětí uplatnění této technologie - od zubních protéz, přes módu až k nejrůznějším suvenýrům. Návštěvníkům se líbil vytištěný robot, housle i stylový nábytek.
Působivé byly umělecké artefakty. Mezi nejatraktivnější patřily plastiky, jež osobně prezentoval jejich autor, mladý sochař Russ Ogi z Havaje: „Moje masky, hlavy a celé postavy vycházejí především z tradic havajské a japonské kultury.“ Nás zaujaly svou ornamentálností a díky 3D technologii i působivým zpracováním. Přenést umělcovy představy do trojrozměrné reality vyžaduje ovšem náročný software. Není divu, že jej sponzoruje světový softwarový gigant Autodesk. Je si totiž vědom, že právě podivuhodné umělecké kreace nejlépe dokazují přednosti jejich programů. Na druhé straně i autor působivých sošek i velkých soch nosil firemní tričko, aby dokumentoval, že bez výtečného softwaru by nemohl tvořit.

Vytiskneme si snídani?
Velkou část show okupovaly firmy, jež předváděly tiskárny zhotovující cukroví a bonbony nejrůznějších tvarů, ale většinou jim za základ sloužil kakaový prášek. Zdá se, že v gastronomii se tato technika uplatní relativně brzy. Než pronikne do kuchyní a než si budeme ráno tisknout k snídani housku či koláček, bude se asi využívat v cukrárnách, kde vytiskne na přání např. figurku na dort třeba v podobě oblíbené filmové hvězdy.
Zaujal nás stánek FabLab z Maastrichtu, který předváděl malé zařízení pro biotisk, připomínající tvarem i velikostí přenosný kufříkový šicí stroj. FabLab (z anglického fabrication laboratory) je ale veřejně přístupná high-tech dílna, jejímž posláním je umožnit zájemcům z řad žáků či studentů, ale i široké veřejnosti seznámení s nejmodernější technikou. Je většinou zaměřena na laserové řezání, CNC stroje, lisy, 3D tiskárny nebo frézky. S touto ideou přišel už v roce 2002 Neil Gershenfeld z Massachusetts Institute of Technology a chtěl, aby si zkrátka každý mohl zhotovit, co by potřeboval (make almost everything), takže si kutilové mohou sami pod odborným vedením a na pronajatých zařízeních vyrobit třeba náhradní díly, které se už nevyrábějí. Nyní jsou takové dílny po celém světě.
„V Maastrichtu máme dnes 6 pěkných 3D tiskáren a pořádáme pro zájemce kurzy, kde je naučíme jak s tiskárnou pracovat,“ řekl nám ředitel Frits Hoff.
Myslím, že tato myšlenka by se uživila i u nás, zvláště pokud je cena 3D tiskáren pro amatéra ještě poměrně vysoká.
V expozici rakouské firmy Hage nás s jejím program seznámil Peter Freigassner: „Více než 30 let se věnujeme výrobě velkých strojů, převážně pil a soustruhů na dřevo, ale i obráběček. V posledních dvou letech jsme rozšířili svoji výrobní paletu o 3D tiskárny. Už jsme jich prodali 30 a poptávka stále roste. Momentálně vyrábíme jeden typ Dp-A2 pro vysoce dynamický proces FDM s uzavřeným prostorem pro objekty až 600 a 400 mm a do výšky 320 mm. Kdo by potřeboval větší objekt, tomu bychom vyrobili tiskárnu na míru podle jeho požadavků. Poziční přesnost vykazujeme 0,1 mm a maximální rychlost tisku ve třech osách je 100 mm za minutu. Zákazníky máme hlavně z automobilového průmyslu a z dalších odvětví, kde nejprve vyvíjejí modely a prototypy, které potřebují testovat. Dodáváme je i architektům, kteří si potřebují tisknout modely staveb. Mezi zákazníky máme také restaurátora, který rekonstruuje stará auta. Ve spolupráci s lékaři máme rozpracovaný projekt, jak využít technologie 3D tisku při operacích poškození lebky. Na operačním sále by se naskenovala s pomocí počítačové tomografie poškozená část pacientova těla. Ve vedlejší místnosti bude 3D tiskárna s technikem, který záznam softwarově zpracuje a implantát vytiskne za 2 až 3 hodiny. Nyní trvá celý proces dva až tři měsíce a je pro pacienta velmi stresující.“
Nezbývá než dodat, že první dotvoření poškozeného obličeje vytiskli před několika týdny lékaři v Číně.

Co si myslí analytici?
Americký institut pro výzkum trhu Gartner každoročně prezentuje studii Hype Cycle for Emerging Technologies. Letos už po dvacáté vydal dokumentaci, jež se zabývá 2000 technologiemi ve 119 různých odvětvích. Opět jsou mezi nimi 3D tiskárny, i když Gartnerovi analytici předpovídají, že jejich čas teprve přijde, a to až za 5 let. Teprve koncem dekády se tyto tiskárny plně etablují na trzích koncových zákazníků. K plnému akceptování a každodennímu užívání této technologie včetně 3D skenerů však bude zapotřebí ještě asi dalších 5 až 10 let.
Nejdříve nastane masové uplatnění 3D v lékařství a v hospodářství. V medicíně hraje 3D tisk důležitou roli už dnes, zejména při výrobě protéz. Podstatně dřív než nastoupí k běžným spotřebitelům se ale prosadí v průmyslu. Dokonce americký prezident Barack Obama, jistě patřičně instruován některým ze svých poradců, se nechal slyšet, že v případě 3D tisku jde o průmyslovou revoluci.
Ostatně tato fráze se používá velmi často a to nejen v médiích. Možná je dokonce pravdivá a nejde jen o nafouklou floskuli. Peter Brasiliere z Gartnerova institutu říká, že podniky - v porovnání s privátní sférou - nenahlížejí na 3D tiskárny jako na homogenní technologii, ale spíš ji pokládají za směsici různých materiálů, aplikací, možností použití, předností i záporů. Dnes asi 40 velkých továren prodává tiskárny a více než 200 start-upů po celém světě se zabývá vývojem hardwarů a softwaru. Ceny se pohybují od několika desítek až po několik set či dokonce milionů dolarů.
Zákazník se rozhoduje, zda si koupí stroj, software nebo materiál, či vše v jednom? Ptá se: s jakým materiálem má pracovat? Na kolik přijde nejmenší možná investice?
Masové uplatnění začne v nemocnicích, knihovnách, školách, univerzitách a vůbec ve veřejné sféře, protože už v mnoha zemích se tato technologie těší státní podpoře. V Čechách ještě ne. Doufejme, že jen prozatím.

Zářný příklad SUNNY
Např. Andrew Cuomo, guvernér státu New York, se rozhodl, že 10 mil. dolarů připadne ze 140milionové dotace státní univerzitě na rozvoj 3D tiskové technologie. Tyto peníze mají pomoci start-upům k rychlejší realizaci jejich nápadů. V rámci programu NYSUNNY 2020, který má posílit hospodářský rozvoj státu, vznikne v areálu Newyorské univerzity Engineering Innovation Hub, jakési centrum pro výuku, výzkum a rozvoj této techniky a její napojení na strojírenství. Těch 10 mil. přinese podle guvernérovy kalkulace efekt ve výši 75 mil. dolarů.
Podle jiného amerického ústavu na výzkum trhu Canalys poroste trh s 3D tiskárnami příštích 5 let každoročně o 45,7 %. Jestliže loni činil celosvětově 2,5 mld. dolarů, letos to má být 3,8 mld. a v roce 2018 už více než 16 mld. dolarů. Je nejvyšší čas připravovat se na léta příští.

Karel Sedláček, Londýn

 

 
Publikováno: 27. 12. 2014 | Počet zobrazení: 1070 článek mě zaujal 176
Zaujal Vás tento článek?
Ano