Možnosti výrobních a dalších modulů ERP pro strojírenství či automotive
Výrobní firmy jsou neustále nuceny, aby hledaly možnosti zvýšení efektivity výroby a udržely si tak schopnost konkurence. Jednou z cest k zefektivnění výroby je i využití možností informačních technologií v oblasti řízení výroby. Tím vzniká zvýšená poptávka po systémech pro řízení výroby, které v důsledku toho procházejí v současné době zrychleným vývojem.
Nároky jednotlivých výrobních firem na systém řízení výroby jsou různorodé, což bývá způsobeno charakterem jejich výroby (spojitá x nespojitá), velikostí výrobních dávek (kusová x sériová), způsobem odbytu (zakázková výroba, opakovaná výroba na sklad), nároky na zajišťování vstupních materiálů (minimální náklady na zásoby x okamžitá dostupnost materiálů) a požadavky na využívání výrobních zdrojů (maximální rentabilita x minimální dodací lhůty).
Řízení výroby a ERP: samostatně nebo společně?
Z důvodů potřeby řešení speciálních požadavků se v praxi vyskytuje mnoho případů, kdy výrobní řídicí systém je implementován jako samostatný a relativně nezávislý na podnikovém informačním systému (ERP). Toto řešení má i svoje výhody, ale v současnosti spíše převládají nevýhody. Dodatečné propojování samostatných systémů výrobních a podnikových informačních systémů nebývá nikdy zcela dokonalé a během provozu zvyšuje nároky na obsluhu, která musí zajišťovat vzájemnou synchronizaci dat. Z hlediska efektivity řízení firmy není tak důležité, aby systém podporoval všechny nároky uživatelů na různé dílčí funkčnosti. Jako mnohem důležitější vlastnost se jeví jeho maximálně účelná provázanost s celým podnikovým informačním systémem. Komplexní propojení výrobního řídicího systému s navazujícími obchodními a ekonomickými částmi podnikového informačního systému zajistí možnost lepší dělby práce mezi jednotlivé pracovníky, minimalizují se náklady na pořizování vstupních dat a zvyšuje se zastupitelnost všech zainteresovaných pracovníků. Takový komfort poskytují především ERP systémy, jejichž nedílnou součástí je i výrobní řídicí systém. Za vlastní integraci dat je zodpovědný přímo výrobce celého systému, provozovatel systému pak nemá zbytečné starosti se synchronizací dat.
Funkčnosti většiny výrobních řídicích systémů bývají odvozeny z technické přípravy výroby (TPV), která je založená na hierarchických kusovnících, ve kterých se pomocí vazeb v návaznosti na sklady jednoznačně popíše, z jakých materiálů nebo polotovarů a v jakém množství se budou jednotlivé výrobky nebo sestavy vyrábět. V technologických postupech lze určit nároky na potřebné výrobní zdroje (pracoviště), jejich pořadí a technologické časy, které je možné v případě pokročilejšího plánování ještě dále členit na přípravné, jednotkové a předávací. Zadávání opakujících se údajů lze částečně automatizovat a zjednodušit používáním pomocných číselníků. Nejdůležitější jsou číselníky výrobních zdrojů (zpravidla pracoviště). U nich se definují parametry pro vytváření kapacitních plánovacích kalendářů jednotlivých výrobních zdrojů nebo skupin zdrojů. Systém by měl dovolovat odložení přidělování konkrétních výrobních zdrojů zakázkám do doby, kdy se daná zakázka operativně plánuje na zdroje. Toto řešení dovoluje zajistit rovnoměrné vytížení vzájemně zastupitelných pracovišť. Zdokonalené plánovací systémy (APS) musí navíc mimo jiné v plánu zohlednit nutnost nasazení pracovníků určitých profesí k operaci nebo dostupnost výrobních pomůcek podle plánovacích kalendářů těchto tzv. vedlejších nebo simultánních zdrojů.
Automatizovaný vládce výroby
Řídicí systémy umožňují s využitím TPV automatizovat vytváření výrobních příkazů k zajištění výroby objednaného zboží z objednávek. Výrobní příkazy se mohou zaplánovat s ohledem na dostupnost materiálů na příslušná pracoviště se současnou rezervací vstupních materiálů, na kterou lze snadno navázat činnostmi souvisejícími s jeho zajišťováním u dodavatelů. Na základě zjišťování okamžitých stavů skladů polotovarů při přípravě výroby mohou systémy využívat předem vyrobené polotovary a zkrátit tak celý výrobní cyklus. Se způsobem řízení skladových zásob souvisí i plánování výroby. Plánovací systém, který má přímý přístup do skladu, umožňuje plánování podle aktuální dostupnosti materiálu, podle vytížení hlavních (pracoviště, stroje) i vedlejších výrobních zdrojů (pracovníci po profesích, pomůcky). Dále dokáže aktivně pracovat s dodacími lhůtami materiálů. Objednávky materiálů a dílů od subdodavatelů a kooperujících firem vytvářet podle plánu tak, aby požadované vstupy byly k dispozici těsně před jejich plánovaným použitím ve výrobě.
Nově vytvářené výrobní plány musí vycházet z reálného stavu rozpracované výroby a stavů souvisejících skladů. Pokud je modul pro řízení integrován do ERP, funkce pro sledování výroby jsou přímo propojeny se skladovými funkcemi pro výdej materiálů do výroby a příjem výrobků, polotovarů a zmetků na jednotlivé sklady. Je samozřejmé, že pracovní výkony na zakázkách, výrobcích a pracovištích si jednotliví pracovníci sami zadávají snímáním údajů z identifikačních čipů (RFID) a čárových kódů z výrobních průvodek. Zmíněné technologie zaručují minimální chybovost, a proto lze zadávání provádět v reálném čase. S ohledem na skutečné plnění výroby lze pak snadněji reagovat na nepředvídatelné problémy ve výrobě častějším operativním přeplánováním. Dlouhodobě se takto mohou zpřesňovat technologické časy pro jejich další využití při plánování v budoucnu. Včasnost a přesnost vkládaných informací se pak pozitivně promítá do kvalitnějších manažerských rozhodnutí.
Dobře řešené rozhraní usnadní komunikaci s partnery
V současnosti se výrobní firmy při výběru informačního systému intenzívně zajímají o návaznosti systému na komunikační rozhraní se svými obchodními partnery v oblasti objednávek a dodávek materiálů, výrobků a kooperací, automatizaci předávání a archivování projektové dokumentace včetně přímé komunikace s konstrukčními programy CAD. Natahování kusovníků z konstrukčních programů externích projektantů se většinou principiálně neliší od zpracování vnitrofiremních projektů. Komunikační rozhraní mezi obchodními partnery se průběžně rozšiřuje o nově předávané informace. V oblasti automobilového průmyslu se uplatňují dohodnuté normy a formáty předávaných dat (EDI) a normy pro označování přepravek s předávanými výrobky (VDA-KLT). Bez zajištění výše zmíněných funkčností informačního systému se nyní prakticky neobejde žádné jeho nasazení ve strojírenských, elektrotechnických, plastikářských a gumárenských firmách, které sériově vyrábějí komponenty automobilů. Tyto nové funkčnosti informačních systémů částečně odstraňují administrativu, zvyšují spolehlivost subdodávek, a tím snižují dodatečné náklady, které mohou vzniknout neplánovanými výpadky dodávek materiálů. Do budoucna lze očekávat, že i v jiných odvětvích se bude stále více uplatňovat standardizace komunikačního rozhraní mezi obchodními partnery.
484
