Jak předcházet aquaplaningu
Letní období patří z pohledu dopravních nehod ke statisticky nejtragičtějším z celého roku. K tomu přispívají silnou měrou i husté dešťové srážky, kdy hrozí výskyt aquaplaningu.
Intenzivní letní deště ohrožují řidiče nejen z důvodu výrazně snížené viditelnosti, ale také kvůli zhoršené přilnavosti pneumatik k vozovce. V extrémních případech pak dochází k jevu známému jako aquaplaning.
Podle průzkumu společnosti Goodyear, čeští řidiči aquaplaning znají, ale často ho podceňují. Navíc nemají dostatečné znalosti o příčinách, které jej způsobují.
Co je aquaplaining?
Jde o jev, při kterém pneumatika při jízdě nestíhá dostatečně rychle odvádět vodu, která se hromadí před ní. Voda se následně dostává mezi povrch vozovky a běhoun pneumatiky, která tak ztrácí s povrchem přímý kontakt, a automobil se stává neovladatelným.
Aby se řidiči tomuto jevu vyvarovali, musí přizpůsobit řízení aktuálně panujícímu počasí, při extrémních situacích dokonce na potřebnou dobu zastavit. Velmi důležitými atributy, které mají vliv na možnost výskytu aquaplaningu, jsou stav pneumatik (hloubka dezénu) a jejích řádné nahuštění, technický stav tlumičů vozidla a brzd. Riziko aquaplaningu se zvyšuje i ve spojitosti s nekvalitním povrchem vozovky, kdy se mohou vytvářet souvislé vodní vrstvy např. ve vyjetých kolejích. „Nejčastěji se aquaplaning vytváří v úsecích, kde je rychlost vozidla vyšší než 70 km.h-1. Je-li ale pneumatika vybavena dostatečně hlubokým dezénem, dokáže i při rychlosti kolem 90 km.h-1 odvádět dostatečné množství vody a zajišťovat neustálý kontakt s vozovkou", říká Katarína Ardová, Marketing Coordinator CZ/SK společnosti Goodyear Dunlop Tires Czech.
Současná dopravní legislativa povoluje používat letní pneumatiky s hloubkou dezénu pouhých 1,6 mm. V praxi je však pro řidiče taková pneumatika poměrně nebezpečná, jelikož téměř není schopná zvládnout stabilní průjezd i minimální souvislou vodní vrstvou. Za optimální se pro bezpečnou jízdu považuje hloubka dezénu 4 - 8 mm.
A když už, tak jak na to?
Kromě dobrého technického stavu automobilu a pneumatik může řidič snížit riziko aquaplaningu i dodržováním několika základních pravidel. Především je vhodné sledovat vozovku a jejímu stavu přizpůsobit styl a rychlost jízdy. Blíží-li se úsek viditelně tvořený velkými kalužemi či souvislou vrstvou vody, je potřeba postupně zpomalovat, ale jen do chvíle, než do tohoto místa řidič vjede. Při samotném průjezdu souvislé vrstvy vody by měl řidič vést automobil přímým směrem, zpevnit držení volantu a nebrzdit. Pokud řidič nabude dojmu, že došlo ke ztrátě kontaktu pneumatik s vozovkou, pak stačí vyšlápnout spojkový pedál a vézt automobil v přímém směru. Během jedné až dvou sekund by mělo dojít k opětovnému kontaktu mezi vozovkou a automobilem. V žádném případě se v takové situaci nesmí brzdit či manévrovat s automobilem.
První pneumatika, která pomáhala předcházet aquaplaningu, byla představena společností Dunlop v roce 1964, kdy si její inženýr Tom French nechal patentovat průlomový postup v dezénu pneumatik. Radiální pneumatika Dunlop SP 41 tak poskytla jako první řidičům ochranu před aquaplaningem díky systému mikrodrážek, které nasávaly vodu z povrchu vozovky jako houba a později ji vypouštěly.
636
